Sešit č. 5/1994

Skutečnost, že obviněný je držitelem zbrojního průkazu k držení a nošení kulové zbraně,může výrazněji snižovat stupeň nebezpečnosti jeho jednání, záležejícího v neoprávněném přechovávání jiné zbraně,podléhající režimu zák.č.147/1983 Sb.,o zbraních a střelivu,ve znění pozdějších předpisů. Jde-li o neoprávněné přechovávání jedné zbraně (§ 185 odst.1 tr.zák.),může být za těchto okolností stupeň nebezpečnosti činu nižší než nepatrný (§ 3 odst.2 tr.zák.) a takový čin nebude trestným činem.

Spolupachatelem na trestném činu loupeže podle § 9 odst.2 tr.zák.,§ 234 odst.1 tr.zák. je i ten, kdo se sám nedopouští násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, ale např.jedná tak,aby nalezl cizí věc,které se chce spolu s ostatními pachateli zmocnit. Spolupachatel trestného činu loupeže,který sám fyzicky poškozeného nenapadl,odpovídá za jeho smrt podle § 9 odst.2,§ 234 odst.1,3 tr.zák., jestliže byla způsobena jednáním jiného spolupachatele v rámci společného loupežného útoku proti poškozenému, a on alespoň vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, že tímto útokem uvedený težší následek může být způsoben (§ 5 písm.b),§ 6 písm.a)tr.zák.).

Při rozhodování o způsobu výkonu trestu nelze přihlížet ke skutečnosti, že obžalovaný byl ve výkonu trestu odnětí svobody,jestliže šlo o trest uložený za čin,který v době tohoto rozhodování již není trestným činem.Poznámka redakce: I když v dané věci šlo o aplikaci ust.§ 39a odst.2 písm.a)tr.zák., ve znění účinném do 31.12.1993,má uvedená zásada platnost i za účinnosti zákona č.290/1993 Sb.

Podmínkou trestnosti jednání, které je překročením mezí nutné obrany (§ 13 tr.zák.),např.proto,že útok,proti kterému je obrana zaměřená, již netrvá, je také zavinění vztahující se na tuto skutečnost. V takových případech je třeba také důsledně zjišťovat, zda šlo o úmyslné nebo nedbalostní překročení mezí nutné obrany a přihlížet přitom i k rozrušení obránce vyvolanému útokem.