Sešit č. 2/1997

Jestliže obviněný předá do zastavárny věci, jež tvoří součást vybavení pokoje, který si od vlastníka věcí pronajal k běžnému užívání, naplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., dosahuje-li hodnota věcí výše částky představující škodu nikoli nepatrnou, bez ohledu na to, zda měl záměr a možnost věci získat zpět a vrátit.

Při posuzování znaků trestného činu podílnictví se vychází z trestnosti činu hlavního pachatele z hlediska zákona účinného v době rozhodování. To znamená, že pokud vzhledem ke změně trestního zákona by nebylo možné s ohledem na zásadu § 16 odst. 1 tr. zák. považovat jednání hlavního pachatele za trestný čin, nelze ani jednání obviněného, který se na takovém činu podílel způsobem popsaným v § 251 odst. 1 tr. zák., považovat za trestný čin této skutkové podstaty, a to ani v případě, že hlavní pachatel byl již před změnou zákona odsouzen.

Neschopnost pachatele plnit své splatné závazky je jedním ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák., takže musí být objasněna již v přípravném řízení. Nestane-li se tak, nejsou objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e), popř. § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. a soud takovou věc vrátí podle citovaných ustanovení k došetření státnímu zástupci.

Překážkou uznání rozsudku soudu se sídlem ve Slovenské republice na území České republiky podle § 384a tr. ř. jako cizozemského soudu není sama o sobě skutečnost, že jde o rozsudek z doby před 1. 1. 1993, tedy z doby existence České a Slovenské Federativní Republiky (srov. č. 37/1996 Sb. rozh. tr ).

Pro splnění podmínky čl. 3 odst. 1 písm. a) Úmluvy o předávání odsouzených osob (č. 553/1992 Sb.), podle které musí být předávaná osoba státním občanem vykonávající strany, je rozhodující státní občanství v době řízení o předání, nikoli v době spáchání trestného činu.