Sešit č. 1-2/1975

Začatie trvalého spoločného bývania pracovníka s manželkou v priebehu trvania manželstva treba považovať za nasledovanie manžela do miesta jeho bydliska (§ 51 ods. 1 písm. e/ Zák. práce), aj keď k tomu nedochádza ihneď po uzavretí manželstva a aj keď pracovníkovi k jeho žiadosti organizácia umožnila po uzavretí manželstva preloženie do iného miesta bližšie bydliska jeho manželky.

Pre vznik nároku na náhradu nákladov na výživu pozostalých (§ 197 ods. 1 písm. c/ Zák. práce) aj pre rozsah tohto nároku je rozhodujúci stav v čase smrti pracovníka. Ďalšie trvanie povinnosti poskytovať náhradu nákladov na výživu treba potom posudzovať vždy s prihliadnutím na tento pôvodný stav. Ustanovenie § 154 ods. 1 O. s. p. o tom, že pre rozsudok je rozhodujúci stav v čase jeho vyhlásenia sa nedotýka ustanovení hmotného práva, ktoré viažu vznik, zmenu či zánik práva alebo povinnosti k určitému času.

Při posouzení důvodnosti nároku na vydání užitků z nemovitosti, vrácené vlastníku po zrušení původního vykonatelného rozhodnutí o přechodu nemovitosti na čs. stát, je třeba rovněž se zabývat otázkou, zda ten, kdo prospěch z nemovitosti získal, byl v dobré víře.

Na ustanovenie opatrovníka tomu, pobyt koho nie je známy, sú pre súd rozhodujúce len dôvody uvedené v ustanovení § 29 O. z. Nie je však rozhodujúce, či prebieha alebo bude prebiehať súdne, správne, prípadne ine konanie týkajúce sa osoby, ktorej pobyt nie je známy, a jej majetku.

Ustanovení § 122 odst. 3 o. z. o tom, že posledním dnem lhůty je nejblíže příští pracovní den, se použije i tehdy, připadne-li konec lhůty podle občanského zákoníku na volnou sobotu.

Ochranu proti tomu, kto neoprávnene zasahuje do vlastníckeho práva občana (§ 132 a § 489 O. z.) nemôže súd odoprieť vlastníkovi veci len z toho dôvodu, že zisteným neoprávneným zásahom spôsobený závadný stav, znemožňujúci obvyklé užívanie veci, je vyvolávaný súčasne aj konaním vlastníka veci.

Dospěje-li soud v řízení o přezkoumání rozhodnutí a věcech důchodových k závěru, že rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení nebyl důchod přiznán právem, i když se tak mělo stát z jiných důvodů, než které byly v přezkoumávaném rozhodnutí uplatněny, nemůže jen z toho důvodu rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení zrušit.