Rok 2015

Institut zajištění nároku poškozeného na majetku obviněného podle § 47 odst. 1 tr. ř. je dočasným opatřením, jímž se nemění vlastnické právo k zajištěným věcem, ačkoli je obviněný omezen v jeho výkonu, zejména pokud jde o převod zajištěných věcí, jejich užívání a další nakládání s nimi (§ 47 odst. 4 tr. ř.).*

Zajištěnými věcmi mohou být i akcie ve vlastnictví obviněného jako akcionáře. I když obviněný jako akcionář nepřestává být vlastníkem zajištěných akcií, tato okolnost sama o sobě nebrání tomu, aby mu bylo možné v souvislosti se zajištěním akcií zakázat i výkon hlasovacího práva na valné hromadě akciové společnosti.

Účelem zajištění ve smyslu § 47 odst. 1 tr. ř. je totiž zachování hodnoty zajištěného majetku a jeho použitelnosti pro uspokojení nároku poškozeného. Splnění tohoto účelu pak může bránit nejen převod zajištěné věci na jinou osobu, ale též jakékoli další dispozice nebo úkony činěné ve vztahu k ní, pokud by jejich důsledkem bylo snížení hodnoty zajištěné věci. Je-li zajištěnou věcí akcie, není vyloučeno, aby se obviněnému v zájmu dosažení tohoto účelu zajištění zakázalo vykonávat hlasovací práva na valné hromadě akciové společnosti. *) Poznámka redakce: S účinností od 1. 6. 2015 srov. ustanovení § 47 tr. ř. ve znění zák. č. 86/2015 Sb.

Nárok na náhradu nákladů léčení zahrnuje vedle nákladů potřebných k obnovení zdraví nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodné události též náklady na udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá, a rovněž skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při životních úkonech poškozeného či zajištění chodu jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví nemůže sám vykonávat. Zajišťují-li péči o poškozeného osoby blízké, je nárok dán tehdy, jestliže rozsah jejich činnosti převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči.

Okamžikem nabytí právní moci rozsudku (trestního příkazu), jímž byl pachateli uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, se stal tento rozsudek (trestní příkaz) i vykonatelným. Stanovená zkušební doba podmíněného odsouzení počala běžet a pachatel začal vykonávat též trest zákazu činnosti. Jestliže v den nabytí právní moci rozhodnutí řídil motorové vozidlo, mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla rozhodnutím soudu zakázána, a čin spáchal ve zkušební době podmíněného odsouzení. Ustanovení § 139 tr. zákoníku se v těchto souvislostech neuplatní, poněvadž s počátkem zkušební doby podmíněného odsouzení a počátkem výkonu trestu zákazu činnosti trestní zákoník nespojuje žádný účinek.

Plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu o právním jednání (§ 441 odst. 2 in fine o. z.), není neplatná pro nedostatek formy vyžadované zákonem, není-li pochyb o tom, kdo (která osoba) plnou moc udělil. Plná moc k založení obchodní korporace je právním jednáním týkajícím se založení obchodní korporace ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb.

Z hlediska trestní odpovědnosti pachatele za zločin vraždy podle § 140 odst. 1, příp. odst. 2 tr. zákoníku, není významné, že pachatel zvolil takový mechanismus usmrcení jiného, při kterém by zahynul i on sám. Rozhodné je, že jeho úmyslem bylo způsobit smrt jinému, bez ohledu na to, že zvažoval též vlastní usmrcení.

Byla-li věc v exekučním řízení prodána v dražbě jako věc nemovitá, je vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 o. s. ř. povinen uspokojit nároky podle § 336n o. s. ř., i kdyby vyšlo najevo, že šlo o věc movitou.

Příprava trestného činu spáchaná nezpůsobilými prostředky není v zásadě vyloučena, avšak je nutné vycházet z toho, že příprava je vzdálenějším stadiem od dokonání činu, než je tomu u pokusu, a předpokládá jen „úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu“ (§ 20 odst. 1 tr. zákoníku). Zda jde o prostředky nezpůsobilé pro dokonání činu, určují různé okolnosti, především však to, jakým způsobem je pachatel použil a jaká podle objektivních vlastností byla míra jejich nezpůsobilosti, zda tato nezpůsobilost vycházela již z jejich volby pachatelem, anebo zda byla na vůli pachateli nezávislá a byla dílem náhody. Otázka, proč příprava nedošla ani do stadia pokusu, má význam především pro posouzení společenské škodlivosti takového činu ve smyslu zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Pro závěr o neuplatnění trestní odpovědnosti pachatele za pokus zvlášť závažného zločinu, ale jen za jeho přípravu, nepostačuje pouze zjištění, že jde o nezpůsobilé prostředky, ale je nutné zvažovat i další okolnosti, zejména povahu použitých prostředků a způsob, jakým pachatel realizoval svůj zamýšlený záměr.