Rok 1993

Za zařízení na výrobu lihu ve smyslu ustanovení § 194a odst. 2 tr. zák. nelze považovat zařízení, které sice původně bylo určeno k pálení lihu, ale které je v posuzované době nekompletní, takže není bez podstatné úpravy způsobilé k takové výrobě.

Domáhat se určení doby plnění dluhu návrhem u soudu (§ 564 o.z. a dříve § 79 o.z.) může věřitel nejen tehdy, je-li plnění výslovně přenecháno na vůli dlužníka ale i v těch případech, v nichž splnění závazku závisí na okolnosti, kterou může ovlivnit jen dlužník.

Zákonným podkladem znaleckého posudku je jen pravomocné usnesení o přibrání znalce, i když stížnost proti němu nemá odkladný účinek a usnesení je vykonatelné před právní mocí. Nebylo-li usnesení o přibrání znalce oznámeno také obviněnému,pokud je oprávněn podat proti němu stížnost, nemůže usnesení nabýt právní moci. Seznámení s výsledky vyšetřování nemůže nahradit řádné doručení usnesení,proti němuž má obviněný právo podat stížnost. Osobou oprávněnou podat stížnost proti usnesení o přibrání znalce k objasnění otázky významné pro posouzení viny je nejen prokurátor a znalec, ale také obviněný. Tak tomu je i tehdy, je-li znalec přibírán k objasnění též takových otázek, které jsou významné pro rozhodnutí o trestu,ochranném opatření a náhradě škody, tj. pro jakékoli rozhodnutí týkající se obviněného (§ 142 odst. 1 tr.ř.). Nebylo-li v takovém případě usnesení o přibrání znalce řádně oznámeno obviněnému, znamená to také zkrácení jeho práva na obhajobu, a tedy podstatnou vadu řízení. TakováPubl., došlo-li k ní v přípravném řízení, odůvodňuje postup podle § 188 odst. 1 písm e) tr.ř.,tedy vrácení věci prokurátorovi k došetření.

Činnost komerčního právníka, poskytovaná na základě smlouvy,je podnikáním (§ 2 odst.2 písm.c/obch.zák.) a proto k projednání sporu mezi komerčním právníkem a podnikatelem, který je zapsán v obchodním podnikovém rejstříku, je příslušný krajský soud (§ 9 odst.3 písm.a/bod bb/o.s.ř.),jde-li o částku přesahující 50 000 Kč.

Oznámení o trestném činu podle § 158 odst.l tr.ř. není důkazem v trestním řízení a orgány činné v tomto řízení z něj tedy nemohou vycházet při zjišťování skutečného stavu věci. Pokud je oznamovatel po zahájení trestního stíhání vyslýchán jako svědek, musí být proto vyslechnut i k těm skutečnostem, které uváděl již v oznámení o trestném činu, jinak je dokazování neúplné.

Pro posouzení toho, zda právní věc patří k rozhodování krajskému soudu jako soudu prvního stupně ve věcech obchodních (§ 9 odst.3 o.s.ř.),nestačí vždy jen sama skutečnost, že jde o spor z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Je třeba se zabývat právní povahou (postavením) účastníků řízení, tím zda účastníci jsou zapsáni v obchodním rejstříku u soudu v České republice,a jde-li o zahraniční podnik, pak i tím,podle kterého právního předpisu je třeba věc posoudit ve smyslu ustanovení zákona č.97/1963 Sb.,o mezinárodním právu soukromém a procesním, popřípadě ve smyslu ustanovení mezinárodní smlouvy, a také tím,zda nejde např.o právní vztah z práva autorského, jakož i dalšími okolnostmi uvedenými v ustanoveních § 3 odst.4 a § 9 o.s.ř.

Povinnost k náhradě škody nelze uložit tomu obžalovanému, proti kterému poškozený neuplatnil návrh podle § 43 odst.2 tr.ř.,a to ani tehdy, když se jako spoluobžalovaný na vzniku škody podílel.