Rok 1979

Na ospravedlnenie neprítomnosti pracovníka v práci v zmysle ustanovenia § 127 Zák. práce, ak ochorela osoba, ktorá sa inak stará o jeho dieťa mladšie ako 10 rokov, nie je potrebné, aby táto osoba bola práceneschopná v dôsledku ochorenia.

Jestliže pracovník během výpovědní lhůty neoznámil organizaci, která mu dala výpověď, že trvá na dalším zaměstnání, ale podal žalobu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru a o náhradu mzdy, pak je tím oznámení pracovníka vůči organizaci, že trvá na dalším zaměstnání, nahrazeno, avšak je tu rozhodné, kdy byl doručen stejnopis žaloby organizaci, nikoliv, kdy byla žaloba podána u soudu.

Za stav bezbrannosti ženy v zmysle § 241 odst. 1 al. 2 Tr. zák. možno považovať aj spánok. Ak páchatel zneužije spánok ženy na súlož alebo ak sa páchatel pokúsi zneužiť spánok ženy na súlož, dopustí sa trestného činu znásilnenia podla § 241 odst. 1 al. 2 Tr. zák., prípadne pokusu tohto trestného činu. Ale ak páchatel počíta s tým, že sa žena včas zobudí, a zamýšla využiť jej omyl spočívajúci v tom, že ho bude považovať za svojho manžela, nejde o trestný čin znásilnenia podla § 241 odst. 1 al. 2 Tr. zák., prípadne o pokus tohto trestného činu, ale o trestný čin poškodzovania cudzích práv podla § 209 písm. b) Tr. zák., prípadne, ak žena včas omyl spozoruje a k súloži preto nedôjde, o pokus tohto trestného činu.

Jízdu motorovým vozidlem za snížené viditelnosti se silně znečištěným čelným sklem a se silně znečištěnými světlomety, takže řidič má jen omezený výhled na vozovku, je třeba považovat za porušení důležité povinnosti uložené podle zákona ve smyslu § 224 odst. 2 tr. zák.

Po uplynutí lehôt uvedených v ustanovení § 7 ods. 1 a 2 zákona č. 33/1965 Zb.nemožno už rozhodnutie o regresných náhradách vykonať súdnym výkonom rozhodnutia.

Je porušením důležité povinnosti uložené podle zákona ve smyslu § 224 odst. 2 tr. zák., jestliže řidič řídící motorové vozidlo kolem nástupního ostrůvku elektrické dráhy, na němž se pohybuje větší množství lidé, jede hrubě nepřiměřenou rychlostí.

V řízení, v němž ve vztahu mezi účastníky přichází v úvahu náhrada nákladů řízení, má stát podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení jen proti tomu účastníku řízení, jehož by podle výsledků řízení stíhala povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníkovi. /1/