Rok 1960

Výnimočnosť ustanovenia § 217 ods. 4 tr. por. o tom, kedy sa môže vykonať hlavné pojednávanie v neprítomnosti obžalovaného, je zjavná už z ustanovenia § 1 ods. 2 tr. por., podla ktorého všetky orgány činné v trestnom konaní musia trestné veci prejednávať tak, aby prejednanie pôsobilo výchovne na osobu, proti ktorej sa trestné konanie vedie. Už trestná sadzba (ktorej horná hranica je päť rokov) a tvrdenia obžaloby, podla ktorej mal obžalovaný svojou nedbanlivosťou zaviniť ťažkú ujmu na zdraví človeka s trvalými následkami a spôsobiť škodu na majetku v socialistickom vlastníctve v sume 31 249,71 Kčs, ako aj poprenie príčinnej súvislosti obžalovaným pri jeho velmi stručnom výsluchu v administratívnom konaní, svedčí o tom, že nie je splnená ďalšia nezbytná podmienka uvedená v § 217 ods. 4 písm. c) tr. por., totiž, aby pre malú závažnosť veci a pre jasnosť dôkazného materiálu bolo možné spolahlivo rozhodnúť i bez prítomnosti obžalovaného.

Pracovní poměry zaměstnanců složek inspektorátu státních plemenářských stanic se řídí obecnými předpisy pracovně právními. Rozhodování sporů z těchto pracovních poměrů patří do pravomoci soudů.

Podle § 1 a § 5 zákona o advokacii č. 114/1951 Sb. poskytují advokáti - právní pomoc, spočívající mimo jiné v zastupování účastníků v řízení před soudy a orgány státní správy, nejen soc. právnickým osobám, jiným společenským organizacím a orgánům státní správy, nýbrž i jednotlivým občanům, hájí jejich zájmy v souladu se zásadou materiální pravdy a se zájmy společnosti a tím přispívají též k upevňování soc. zákonnosti. Mají tedy zcela jiné poslání než advokáti v kap. spol., kteří vykonávali svou funkci bez ohledu na zájmy výše zmíněné a sledovali především svůj osobní zisk. Na poškozeném nelze požadovat znalost právních předpisů a vytýkat mu, že se obrátil na advokátní poradnu. Přibrání zmocněnce poškozeným, nelze považovat za svévolné jednání nebo šikanu vůči obžalovanému. Postup stěžovatele nelze ani označit za neúčelný bez ohledu na to, zda advokátní zmocněnec větší či menší měrou uplatnil svá práva k podávání návrhů, vznášení dotazů apod., jak jsou mu zaručena zejména §§ 47 a 213 trPubl

K otázce náhradního ubytování.

Podla § 155 ods. 2 tr. por. manželka odsúdeného by mohla ako osoba uvedená v § 263 ods. 2 tr. por. podať v prospech manžela sťažnosť len ak by išlo o uznesenie o väzbe alebo o ochrannom liečení. V inom smere, najmä v jeho neprospech mohla by podla § 155 ods. 1 tr. por. podať sťažnosť proti uzneseniu týkajúcemu sa jej manžela (ako v súdenom prípade) iba ako osoba, ktorej sa uznesenie priamo dotýka, alebo ktorá na uznesenie dala svojím návrhom podnet. Rozhodnutie o tom, že odsúdený sa v zkušebnom čase osvedčil, nemôže sa (vedla prokurátora ako štátného orgána) priamo dotýkať inej osoby než len odsúdeného. Ani z možnosti, že by odsúdený mohol vo výkone trestu získať odmenu za prácu, ktorá by mohla prispievať na výživu osôb na ňom výživou alebo zaopatrením závislých, nemožno dovodiť, že by sa rozhodnutie súdu o tom, že podmienečne odsúdený sa osvedčil, mohlo priamo dotknúť uvedených osôb alebo ich zákonného zástupcu, teda v súdenom prípade matky detí odsúdeného.

Nárok nerozvedeného manžela na náhradu (§ 365 obč. zák.) toho, co vynaložil navíc na potřeby nezletilých dětí oproti částce, která by na něho připadala podle poměru majetkových a výdělkových možností obou rodičů.

Ustanovení § 83 odst. 1 tr. zák. nesměřuje pouze proti takovým formám fašismu, nacismu a podobných hnutí, pro která byla v minulosti typická rasová nesnášenlivost vůči židům. Mezi hnutí, jež má na mysli uvedené ustanovení, patří i jakékoliv projevy revanšismu příslušníků národů poražených v druhé světové válce, zejména odsunutých sudetských Němců. Vzhledem k ustanovení § 75 odst. 4 tr. zák. nelze bez dalšího považovat za důvod k použití vyšší trestní sazby již to, že např. čin byl spáchán tiskem, nýbrž nutno v každém jednotlivém případě zkoumat, zda použití tisku bylo okolností, která s trestným činem zpravidla spojena nebývá a která pro svou důležitost zvyšuje nebezpečnost činu, nebo pachatele pro společnost. Jednání obžalovaného, který se zásadně vyhýbá řádnému pracovnímu poměru a opatřuje si příjmy převážně tím, že různými úsluhami i úskoky získává z ciziny balíčky, které pak rozprodává, je typickým případem trestného činu příživnictví podle § 188a ) tr. zák.