Sešit č. 7/1962

Stanovisko k výši škody způsobené fingovaným plněním dodávek zemědělských produktů n. p. Zemědělský nákupní a zásobovací podnik (ZNZ).

K postupu soudu při nabídce záruky společenské organizace za pachatele trestného činu větší (vysoké) nebezpečnosti pro společnost. 

Způsobí-li podnapilý řidič riskantní jízdou těžké zranění a z místa nehody ujede, jde o hrubé narušení společenských vztahů a tudíž o trestné činy vysoké nebezpečnosti pro společnost, jež nutno postihnout přísnými nepodmíněnými tresty. 

Okolnosti týkající se osoby obžalovaného jsou pouze jedním z hledisek rozhodných pro ukládání trestu.

Záruka na nápravu obžalovaného nabídnutá společenskou organizací nesmí být prostředkem k tomu, aby pachatel závažného trestného činu unikl zaslouženému trestu. Zejména u trestných činů motivovaných nepřátelstvím k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky musí soud zvlášť pečlivě vážit, zda nabídka společenské organizace skýtá záruku, že pachatel se i bez výkonu trestu napraví.

Pokud odsouzený způsobil trestným činem, jehož se dopustil, z nedbalosti škodu v souvislosti s plněním povinnosti člena JZD, třetí osobě a KOR, nemohou tito poškození uplatňovat nárok na náhradu škody vůči třetí osobě, nýbrž pouze vůči JZD, které v plném rozsahu odpovídá za škodu způsobenou při výkonu zaměstnání škůdce (§ 20 a násl. zák. č. 49/1959 Sb.). Třetí osoba může svůj nárok uplatnit pouze vůči JZD a toto pak proti svému členu podle zásad zákona č. 49/1959 Sb. V případě, že poškozený uplatňuje v trestním řízení nárok na náhradu škody, kterou proti škůdci, tj. obžalovanému, uplatňovat nemůže, má ho soud poučit a setrvá-li na svém návrhu na přiznání náhrady škody i přes poučení soudu, musí soud vyslovit podle analogie § 44 odst. 3, § 206 odst. 4, tr. ř. usnesením, že se nepřipouští uplatňování nároku na náhradu škody v trestním řízení. V rozsudku pak o nároku na náhradu škody nerozhoduje, a to ani odkázáním poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popř. na řízení před jiným příslušným orgánem.

Škodou trestným činem způsobenou, kterou lze uplatňovat v trestním řízení, je každá majetková škoda bez ohledu na to, zda je o ní jinak oprávněn rozhodovat soud, či jiný státní nebo společenský orgán. Je proto takovou škodou i škoda vzniklá prováděním léčebné péče, k jejímuž projednávání jsou nyní jinak příslušné orgány uvedené ve vyhlášce č. 8/1962 Sb., která na základě zák. č. 150/1961 Sb. upravuje rozhodování a příslušnost těchto orgánů, ale nijak se nedotýká oprávnění soudu, aby v trestném řízení o nároku na náhradu takové škody rozhodl (Viz směrnice pléna Nejvyššího soudu ze 4. 6. 1962 - Pls 1/62, uveřejněné pod č. II/62 rozh.).

Poskytování neoprávněných výhod (odlučného, prémií, vyšší mzdy než stanoví přísl. předpisy apod.) z majetku, který je v socialistickém vlastnictví, kde obviněný vykonává funkci odpovědného hospodářského pracovníka, naplňuje znaky trestného činu porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 2 tr. zák. a nikoliv trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 tr. zák., jestliže obviněný jedná v úmyslu zajistit plnění úkolů organizace a nejde o nápadný nepoměr těchto výhod k hodnotě vykonaných prací.