Rok 2025

Negativní podmínka uplatnění pravidla o neúměrném zkrácení podle § 1793 odst. 1 věty druhé o. z. se váže na vědomost zkracujícího o skutečnostech zakládajících nepoměr vzájemných plnění, nikoli o samotném nepoměru vzájemných plnění, resp. ceny jako výsledku (určeného danými skutečnostmi).

Důkazní břemeno o tom, že nepoměr vzájemných plnění se zakládá na skutečnosti, o které nevěděla ani vědět nemusela (§ 1793 odst. 1 věta druhá o. z.), nese zkracující strana.

Podnikatelskou činností dle § 2302 o. z. může být i hospodářská činnost spolku, splňuje-li podmínky § 420 odst. 1 o. z.

Prostorové vymezení vůči okolí není pojmovým znakem prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 o. z.), takový prostor se může nacházet i mimo budovu a jeho hranice nemusí být zjevná.

Pro stanovení náhrady nemajetkové újmy a její právní kvalifikaci u znásilněné osoby je rozhodující, zda jde („jen“) o zásah do osobnostních práv, zejména důstojnosti a svobody rozhodování v sexuálních vztazích (§ 2956 o. z.), anebo (i) o zásah do zdraví, u nějž se odčiňuje újma podle míry dočasných obtíží (bolest), trvalých zdravotních následků (ztížení společenského uplatnění) či dalších nemajetkových újem na zdraví (§ 2958 o. z.).

Státní zastupitelství¹, které vstoupilo do detenčního řízení (§ 35 odst. 1 o. s. ř. a § 8 odst. 1 písm. g/ z. ř. s.), je oprávněno podat odvolání proti rozhodnutí vydanému v takovém řízení za stejných podmínek, jako kterýkoliv jiný účastník řízení, a to ve prospěch i v neprospěch umístěného. Jiný účastník detenčního řízení nemůže podávat opravné prostředky ve prospěch státního zastupitelství zúčastněného na řízení. Nebyla-li účast státního zastupitelství v detenčním řízení ukončena před pravomocným skončením odvolacího řízení, jedná s ním Nejvyšší soud i v dovolacím řízení.

Pokračovat v detenčním řízení, které bylo zastaveno proto, že umístěný (člověk) byl ze zdravotního ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se svým umístěním (§ 72 z. ř. s.), lze jen z podnětu prohlášení umístěného, že trvá na pokračování v řízení, učiněného do 2 týdnů od doručení usnesení o zastavení řízení; zdravotní ústav k takovému úkonu oprávněn není. Zdravotní ústav není oprávněn podat ani opravný prostředek proti usnesení, jímž bylo detenční řízení z uvedených důvodů zastaveno; to platí i tehdy, předcházelo-li takovému usnesení nepravomocné rozhodnutí soudu o tom, že převzetí (další držení) umístěného ve zdravotním ústavu bylo nepřípustné.

Prohlásil-li umístěný včas, že na projednání věci trvá, soud prvního stupně pokračuje v detenčním řízení i bez zrušení dříve vydaného usnesení o zastavení detenčního řízení.

Obdobně na základě včas učiněného prohlášení umístěného pokračuje v detenčním řízení odvolací soud, a to bez ohledu na to, že již sám předtím zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a detenční řízení zastavil; rovněž v takovém případě není třeba dříve vydané usnesení o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení detenčního řízení rušit.

¹ Nejvyšší soud jednal jako s účastníkem s Městským státním zastupitelstvím v Brně, jež vstoupilo do řízení před soudem prvního stupně.

Výše škody způsobené zaměstnanci postiženému nerovným zacházením při poskytování mzdy se určí jako rozdíl mezi mzdou zaměstnance, kterému byla v rozporu se zásadou rovného zacházení stanovena, určena nebo s ním byla sjednána vyšší mzda než postiženému zaměstnanci, který vykonává stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, a mzdou postiženého zaměstnance. Je-li zaměstnanců, kterým byla za těchto okolností stanovena, určena nebo s nimi byla sjednána vyšší mzda, více a není-li výše jejich mzdy stejná, je výše škody dána rozdílem mezi mzdou zaměstnance, kterému byla stanovena, určena nebo s ním byla sjednána nejvyšší mzda, a mzdou postiženého zaměstnance.

Právní nástupce osoby, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo která z něho měla prospěch (§ 237 odst. 1 insolvenčního zákona), jemuž v době, kdy nabyl plnění z neúčinného právního úkonu, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči oné osobě, má ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona povinnost vydat toto plnění do majetkové podstaty i tehdy, jde-li o právního nástupce na základě smlouvy (typově na základě smlouvy darovací nebo smlouvy kupní).

Pravomocný rozsudek, jímž insolvenční soud určil, že vykonatelná pohledávka přihlášeného věřitele (oprávněného) není po právu, má účinky jen v rámci insolvenčního řízení dlužníka (povinného), konkrétně v tom směru, že nebyla (ani zčásti) uspokojována v insolvenčním řízení.

Skutečnost, že insolvenční soud (pravomocně) určil, že vykonatelná pohledávka oprávněného není po právu, není důvodem pro zastavení exekuce k vymožení této pohledávky.