Rok 2025

Právní nástupce osoby, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo která z něho měla prospěch (§ 237 odst. 1 insolvenčního zákona), jemuž v době, kdy nabyl plnění z neúčinného právního úkonu, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči oné osobě, má ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona povinnost vydat toto plnění do majetkové podstaty i tehdy, jde-li o právního nástupce na základě smlouvy (typově na základě smlouvy darovací nebo smlouvy kupní).

Pravomocný rozsudek, jímž insolvenční soud určil, že vykonatelná pohledávka přihlášeného věřitele (oprávněného) není po právu, má účinky jen v rámci insolvenčního řízení dlužníka (povinného), konkrétně v tom směru, že nebyla (ani zčásti) uspokojována v insolvenčním řízení.

Skutečnost, že insolvenční soud (pravomocně) určil, že vykonatelná pohledávka oprávněného není po právu, není důvodem pro zastavení exekuce k vymožení této pohledávky.

Pro posouzení, zda smlouva o převodu podílu byla opatřena „úředním ověřením podpisu“ společníka ve smyslu § 209 odst. 2 z. o. k., respektive jej nahrazujícím prohlášením o pravosti podpisu podle § 25a zákona o advokacii, není významné, že advokát, jenž takto ověřil podpis zástupce společníka, byl současně zástupcem nabyvatele.

Absence úředního ověření podpisu na smlouvě o převodu podílu nenarušuje veřejný pořádek a nezakládá tak její absolutní neplatnost.

Při určování obsahu realizační smlouvy (poctivém uspořádání práv a povinností stran ve vztahu k ujednání kupní ceny) dle § 1787 odst. 2 o. z. soud nepřihlíží k případným investicím třetích osob uskutečněným poté, co budoucí prodávající nesplnil závazek uzavřít na výzvu realizační smlouvu.

Žádost dlužníka o převedení daňového přeplatku podle § 155 daňového řádu je procesním úkonem; nelze tudíž vyslovit její neúčinnost ani podle § 111 insolvenčního zákona, ani podle § 240 a násl. insolvenčního zákona. Jestliže správce daně podle pokynu (žádosti) daňového dlužníka použije daňový přeplatek na úhradu daňového nedoplatku jiného daňového dlužníka, jde o právní jednání daňového dlužníka, jehož případná neúčinnost má být uplatněna (v souladu s § 237 odst. 1 insolvenčního zákona) vůči onomu jinému daňovému dlužníku, v jehož prospěch bylo právní jednání učiněno a který z něj měl prospěch. Správce daně (potažmo stát) není osobou, v jejíž prospěch bylo takové právní jednání učiněno, ani osobou, která z něj měla prospěch.

Mimořádná opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví dle § 69 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v době krizového stavu za účelem řešení krizové situace, příp. odstranění jejích následků, představují krizová opatření vydaná dle § 9 odst. 4 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona, a za škodu způsobenou jejich prováděním odpovídá stát dle § 36 odst. 1 krizového zákona.

Příspěvek do garančního fondu dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nemá charakter mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka (ve smyslu § 170 písm. d/ insolvenčního zákona).