Sešit č. 9-10/2010

Ustanovení § 260 tr. ř. je ve vztahu speciality k ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř., protože upravuje výjimečný postup odvolacího soudu, jímž se věc vrací zpět až do stadia přípravného řízení. Odvolací soud může vrátit věc státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř. jen tehdy, když zjistí, že dosavadní řízení je zatíženo takovou procesní vadou, kterou nelze odstranit v řízení před soudem (např. byla-li podána obžaloba pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno trestní stíhání). Vrácení věci státnímu zástupci k došetření je zpravidla spojeno s tím, že odvolací soud zruší rozsudek soudu prvního stupně z důvodů uvedených v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. pro podstatné vady řízení, které předcházely rozsudku soudu prvního stupně, nikoliv jen z jiných důvodů uvedených v ustanovení § 258 odst. 1 tr. ř., a to pokud odvolací soud současně neshledá důvod pro jiné rozhodnutí ve věci, které by učinil sám nebo které přichází v úvahu po vrácení věci soudu prvního stupně.

Ani v případech, kdy je dána zvláštní (funkční) příslušnost soudu k rozhodování ve vykonávacím řízení (např. podle § 333 odst. 1 tr. ř. činí rozhodnutí o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se vykoná zbytek trestu, ten okresní soud, který podmíněně propustil odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody), není vyloučeno za splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení § 25 tr. ř. věc odejmout příslušnému soudu a přikázat jinému soudu téhož druhu a stupně (tzn. v případě rozhodování podle § 333 odst. 1 tr. ř. ji lze přikázat jinému okresnímu soudu).

Jestliže soud znovu ukládá pachateli souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu. Byl-li dřívější trest, ve vztahu k němuž se ukládá souhrnný trest, uložen rozsudkem odvolacího soudu po zrušení výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně, je třeba při ukládání souhrnného trestu zrušit oba tyto dřívější rozsudky ve výrocích o trestu.

Dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustilo činu jinak trestného, nelze uložit s ohledem na ustanovení § 1 odst. 3 a § 93 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního zákona (zák.č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), resp. podle § 101 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění zák. č. 306/2009 Sb.).