Sešit č. 7-8/1991

Z podnětu stížnosti odsouzeného podané proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto podle § 155 odst. 1 tr. ř. o jeho povinnosti nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, nelze přezkoumávat správnost předchozího pravomocného usnesení, jímž soud rozhodl podle § 151 odst. 3 tr. ř. o výši odměny a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce.Pokud odsouzený nemá nárok na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 tr. ř., o čemž soud rozhodne, je povinen státu nahradit tu částku, která byla na základě usnesení vydaného podle § 151 odst. 3 tr. ř. ustanovenému obhájci státem uhrazena.

Při rozhodování o nároku obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 151 odst. 3 tr. ř.) soud přezkoumává správnost účtování úkonů právní pomoci poskytnutých ustanoveným obhájcem, nikoli však kvalitu úkonů poskytnuté právní pomoci.

V prípade celkom bezvýsledného návrhu na obnovu konania odsúdený ani iný navrhovatel nie je oprávnený podla § 151 odst. 4 Tr. por. na podanie sťažnosti proti rozhodnutiu podla § 151 odst. 3 Tr. por., i keď odsúdenému bol v konaní o tomto návrhu obhajca ustanovený. Podla § 153 odst. 1 Tr. por. je totiž takýto navrhovatel povinný nahradiť štátu iba trovy konania o návrhu na obnovu, ktoré stanovil paušálnou sumou minister spravodlivosti, nie však odmenu a hotové výdavky uhradené štátom ustanovenému obhajcovi.Predseda senátu podla § 155 odst. 1 Tr. por. rozhoduje iba o povinnosti na náhradu odmeny a hotových výdavkov uhradených štátom ustanovenému obhajcovi a nie o ich výške, pretože tá je daná uznesením podla § 151 odst. 3 Tr. por.