Sešit č. 1-2/1964

Jednotné zemědělské družstvo může realizovat pohledávku, která mu vznikla tím, že družstevník neodevzdal živý inventář, nejen způsobem uvedeným v čl. 37 Vzorových stanov (vyhl. č. 49/1961 Sb.), ale i tím způsobem, že uplatní pohledávku na naturální plnění, resp. na zaplacení náhrady v penězích, žalobou u soudu.

I. Výrok rozsudku místního lidového soudu, kterým bylo uloženo provinilému občanu některé opatření podle § 31 odst. 1, 2, zák. č. 38/1961 Sb. o MLS, nelze považovat za rozhodnutí, které by se dotýkalo poškozeného. Proto není poškození oprávněn proti takovému výroku podat podle § 33 odst. 2 písm. a) zák. o MLS odvolání. II. Podle § 35 zák. o MLS postupuje okresní soud při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí místního lidového soudu podle zásad obsažených v ustanoveních hlavy šestnácté tr. ř. Pro toto řízení platí tudíž také ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., podle kterého odvolací soud přezkoumává mimo jiné jen správnost těch výroků, proti nimž odvolatel může podat odvolání. Z toho plyne, že podal-li poškozený nepřípustné odvolání proti rozhodnutí místního lidového soudu, nemůže okresní soud jako soud odvolací v rámci tohoto odvolání přezkoumávat správnost ostatních výroků, jakými jsou výrok o vině a výrok o uloženém opatření. III. I v řízení před místním lidovým soudem musí být nárok na náhradu škody vzniklé jednáním provinilého občana včas poškozeným uplatněn a zjištěna jeho skutečná výše. IV. Ze znění § 34 odst. 3 a 4 zák. o MLS vyplývá, že okresní soud v rámci odvolacího řízení může napravit pochybení v rozhodnutí místního lidového soudu vlastním rozhodnutím jen potud, pokud jde o nedostatečná pochybení. Za nepodstatná pochybení nelze považovat pochybení ve výroku o vině nebo výroku o opatření.

Směrnice pléna Nejvyššího soudu k uplatnění ustanovení § 4 - 6 trestního řádu o zárukách a účasti zástupců společenských organizací v trestním řízení a k dalším zákonným ustanovením s tím souvisícím.

Závěry o činosti kolegií Nejvyššího soudu v r. 1963 a dalších jejich úkolech v r. 1964, na kterých se usneslo plénum Nejvyššího soudu dne 29. dubna 1964.