Rok 1975

K některým otázkám řízení o registraci smluv

Skutečnost, že poškozenému byl v trestním řízení přiznán nárok na náhradu škody vůči obviněnému, nezakládá právo poškozeného ve smyslu § 80 odst. 1 tr. ř. na vydání věci, která byla v trestním řízení odňata obviněnému a tvoří jeho vlastnictví. Poškozený může svůj nárok na náhradu škody na takové věci uspokojit jen v občanskoprávním řízení o výkonu rozhodnutí (§ 251 a násl. o.s.ř.).

I když právní účinky výpovědi organizace pracovníkovi nastanou až doručením této výpovědi pracovníkovi, /1/ rozhodným okamžikem, kdy organizace projeví sovu vůli skončit takto pracovní poměr s pracovníkem, může být kromě doručení výpovědi organizací samotnou (§ 266a odst. 1 zák. práce) rovněž odeslání výpovědi poštou (§ 266a odst. 2 zák. práce) nebo i udělení příkazu příslušnému pracovníkovi, aby písemnost doručil adresátu an pracovišti, v bytě nebo kdekoliv bude zastižen (§ 266a odst. 1 zák. práce), pokud organizace ještě před doručením od zamýšleného úkonu neustoupí. Předchozí souhlas odborového orgánu s výpovědí organizace pracovníkovi (§ 59 odst. 1 zák. práce) musí být tedy dán před tímto rozhodným okamžikem, kdy organizace účinně projevila svou vůli skončit pracovní poměr s pracovníkem výpovědí.

Pracovní činnost konaná v úmyslu připravit si podmínky pro práci na příští den, byť byla provedena v osobním volnu vojáků, je činností, která je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Při uplatňování regresních náhrad z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození příslušníků Čs. lidové armády, způsobil voják škodu z nedbalosti při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním, nesmí výše náhrady škody přesáhnout u jednotlivého vojáka základní služby částku 2400,- Kčs.

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků se posuzuje podle ustanovení § 427 o. z. jen tehdy, je-li škoda vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, a nikoliv tedy byla-li způsobena porušením právní povinnosti v souvislosti s provozem dopravního prostředku škoda nevyvolaná povahou tohoto provozu.

Jestliže se původně konalo řízení proti uprchlému a důvody pro konání takového řízení před skončením trestního stíhání odpadnou, protože přítomnost obviněného lze zajistit (např. když se obviněný vrátil z ciziny, kde se vyhýbal trestnímu řízení), musí se v řízení pokračovat podle obecných ustanovení trestního řádu a nikoli podle zvláštních ustanovení o konání řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř. Soud je proto povinen zkoumat v průběhu trestního stíhání, zda důvodu pro konání řízení proti uprchlému trvají.

Nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení (§ 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno.