Sešit č. 2-3/1968

Ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce není donucujícím ustanovením. 

Jestliže se účastníci v písemné pracovní smlouvě dohodli o tom, že "oznámení o zrušení pracovního poměru" bude doručeno druhé straně nejpozději tři dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit, došlo tím ke sjednání konkrétní podmínky pro účinné zrušení pracovního poměru ve zkušební době ve smyslu ustanovení § 241 zák. práce.

Základním předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením je existence rozhodnutí, které povinnému ukládá povinnost k vyklizení (§ 251 o. s. ř.); nestačí pouhé rozhodnutí o přidělení prostor, v němž není výslovně stanovena i povinnost dosavadního uživatele k jejich vyklizení. Samotné rozhodnutí o přidělení zakládá nejvýše právo a povinnost k uzavření dohody o odevzdání a převzetí (§ 154, 197, 392, 493 o. z.).

Jen řádné a předpisům, vyhovující doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je doručováno. 

Jestliže zákon výslovně stanoví, že se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje určitým způsobem (§ 47 odst. 2 o. s. ř.), nikoli však formou doručení jiné osobě, pak doručení rozsudku do rukou jiné osoby než účastníka nemůže mít účinky řádného doručení, a to ani v tom případě, kdyby se jejím prostřednictvím rozsudek do rukou účastníka dostal.

Rozhodnutí o povinnosti k náhradě stěhovacích nákladů v případě zrušení práva užívání bytu v rodinném domku je z pravomoci soudu vyňato. 

Příslušným k rozhodování o této povinnosti je národní výbor.

K otázce zastoupení nezletilého dítěte rodiči. 

V případech, kdy jeden z rodičů zastupuje dítě v běžných věcech, není nutné vyjádření druhého rodiče. Jde-li však o podstatnou věc, je třeba se dotázat druhého rodiče, zda s projevem zastupujícího rodiče souhlasí. Pokud by druhý rodič vyslovil nesouhlas, byly by dány podmínky pro postup podle § 49 zák. o rod.

Zánik vyživovacej povinnosti nemôže spôsobiť skutočnosť, že maloletá je schopná akejkolvek zárobkovej činnosti, bez ohladu na jej odôvodnené záujmy, schopnosti, zdravotný stav a celkovú telesnú spôsobilosť, ako i bez ohladu na spoločenskú potrebu takejto práce.

K výkladu § 50 odst. 1 a § 86 odst. 1 zák. o rod. 1)

Část výdělku docílenou za přesčasové hodiny nelze vylučovat ze základu, rozhodného pro určení výživného, nutno však přihlédnout k tomu, že zvýšené vypětí v práci mohlo zvyšovat i vlastní životní náklady otce a tím vlastně ovlivňovat jeho schopnosti přispívat na výživu dětí.

1) Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1965, 4 Cz 157/65, uveřejněné pod č. 16/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR.