Rok 1988

Překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159 odst. 3 o. s. ř.) není dána v tom případě, jde-li sice v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později.

K doložení příčinné souvislosti mezi zhoršením jakosti podzemní vody (§ 29 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb.) a jednáním toho, z jehož činnosti mohlo dojít ke zhoršení jakosti vody, je třeba zjisti, v jakém stavu byl zdroj vody a jeho bezprostřední okolí před zhoršením jakosti vody, jaká činnost (zejména hospodářská) byla v místě a v rozhodné době vyvíjena a jak mohla negativně ovlivnit jakost podzemní vody, zda takovou činnost neprovozovali a sami oprávnění odběratelé vody, jaké byly konkrétní hydrologické poměry v místě a jaký byl vývoj naměřených hodnot znečištění vody ve studni nebo jiném zdroji vody. Volba způsobu hospodářsky účelného patření náhradního zdroje vody náleží zásadně tomu, z jehož činnosti došlo ke zhoršení jakosti vody.

I. K zjišťování výše zisku dosaženého trestným činem spekulace podle § 117 tr. zák., který byl spáchán nakoupením předmětů potřeby v cizině a jejich prodejem v ČSSR.

II. Jestliže obvinění nakupují předměty potřeby v cizině každý sám z vlastních prostředků za účelem, aby v ČSSR každý sám prodal své vlastní zboží a dosáhl vlastního zisku, nedopouštějí se trestného činu spekulace podle § 117 tr. zák. jako spolupachatelé ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák., i když tyto předměty dovezou za účelem prodeje do Československé socialistické republiky společně v jednom automobilu a navzájem si přispívají na úhradu cestovních nákladů.

V případě znečištění podzemní vody přitékající do studně užívané občanem je třeba rozlišovat mezi škodou vzniklou zhoršením jakosti vody (ust. zák. č. 138/1973 Sb.) a mezi škodou, která příp. vznikla na studni a na zařízení k čerpání a k rozvodu vody (ust. § 420 a § 421 o. z.). Právní vztah z odpovědnosti za zhoršení jakosti podzemní vody (§ 29 odst. 1 zák. č. 138/1973 Sb.) je vztahem mezi tím, zda za toto zhoršení odpovídá (§ 8 odst. 1 písm. b/ uved. zák.). Při posuzování aktivní věcné legitimace ve sporu o náhradu za zhoršení jakosti podzemní vody ve studni (§ 29 odst. 1 zák. č. 138/1973 Sb.) nelze bez dalšího vycházet z vlastnictví nemovitostí, s nimiž souvisí užívání studny. Oprávněnému odběrateli vody může vedle náhrady škody vzniklé zhoršením jakosti vody vzniknout i škoda odpovídající majetkové újmě vzniklé vynakládáním vyšších nákladů na odběr vody z náhradního zdroje tato škoda se posoudí podle ust. § 420 nebo § 421 o. z.

Ustanovení § 238 odst. 1 al. 2 tr. zák. o rušení domovní svobody předpokládá, že pachatel pojal úmysl vykonat v cizím domě nebo bytě násilí ještě předtím, než do uvedených objektů vnikl. Za takový úmysl nelze považovat záměr pachatele odcizit v bytě nebo domě jiného cizí věc.

Ochranu podle § 238 tr. zák. požívají i zahrádkářské chaty za předpokladu, že poskytují svému uživateli určité soukromí a možnost odpočinku, tedy slouží-li též k individuální rekreaci. O porušení domovní svobody nepůjde při vniknutí do zahradních kůlen, altánků, přístřešků a objektů neuzamčených, opuštěných, neobývaných, rozestavěných apod.

Vlastník, správce nebo uživatel takového pozemku, který nemá povahu chodníku, není povinen zajistit (ani s ohledem na ustanovení § 415 o. z.) úpravu a přizpůsobení pozemku pro bezpečnou chůzi bez ohledu na to, že je k chůzi fakticky využíván. Nebezpečná místa na pozemku (např. nezakrytou jámu), která nejsou ani při zvýšené opatrnosti viditelná, anebo nebezpečná zařízení umístěná na pozemku, je nutno odpovídajícím způsobem zabezpečit před přístupem (např. ohrazením pozemku nebo jeho části).