Rok 1994

Podmínkou postoupení věci v hlavním líčení podle § 222 odst.1.tr.ř. a v odvolacím řízení podle § 257 písm.a) tr.ř. je, že soud učiní na podkladě provedených důkazů a jejich zhodnocení závěr, že žalovaný skutek je trestným činem, k jehož projednání není příslušný. Pro postoupení věci podle těchto ustanovení nestačí, na rozdíl od ustanovení § 188 odst.1 písm.a) tr.ř.,pouze závěr,že žalovaný skutek může být jako takový trestný čin posouzen.

Předmět soudního řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu ve věci důchodové je vymezen tím, co bylo předmětem přezkoumávaného rozhodnutí. Žádal-li poživatel starobního důchodu o úpravu (zvýšení) důchodu podle ustanovení § 21 a násl. zákona č. 87/1991 Sb. z hlediska zmírnění křivd v oblasti pracovněprávních vztahů a vztahů sociálního zabezpečení, pak nebyla předmětem rozhodování orgánu sociálního zabezpečení otázka zhodnocení i doby samostatné výdělečné činnosti jako doby zaměstnání, po kterou byl účasten pojištění a platil pojistné v době po 30. 9. 1948 (srov. k tomu § 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb.). Nárok na toto započtení by musil být uplatněn novou žádostí u orgánu sociálního zabezpečení.

Důvody pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr.ř.nelze mechanicky dovozovat z pouhého porovnání počtu útoků spáchaných v obvodu toho kterého soudu, ani z počtu tam bydlících svědků. Hledisko hospodárnosti nelze nadřazovat nad požadavek náležitého objasnění věci,který je základním předpokladem pro správné rozhodnutí soudu.

Jestliže rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení z 11.3.1991 neobsahovalo řádné poučení o tom, kdy a u kterého orgánu měl být podán opravný prostředek (a to podle ustanovení procesních předpisů platných v době vydání rozhodnutí), bylo třeba otázku včasnosti podaného opravného prostředku a jeho účinků posoudit analogicky ve smyslu ustanovení § 355 o.s.ř., tedy podle tehdy platného ustanovení § 247 odst. 3 o.s.ř.(ve znění účinném před 1.1.1992), tj. že rozhodnutí správního orgánu bylo možné napadnout opravným prostředkem do šesti měsíců od jeho doručení.

Usnesení pléna Nejvyššího soudu České republiky k otázce účinnosti právní úpravy řízení o dovolání a řízení ve věcech správního soudnictví

Odejme-li nadřízený soud podle § 25 tr.ř.příslušnému soudu takovou trestní věc,která náležela ke dni účinnosti zákona č.284/1993 Sb. do pravomoci vojenských soudů,může jí přikázat jen soudu, který je uveden v § 5c odst.1 zákona č.436/1991 Sb.,ve znění zákona č.284/1993 Sb.

Nebyla-li žadatelka uznána invalidní (částečně invalidní) v řízení o přechodu s pracovní neschopnosti do invalidity (částečné invalidity) podle ustanovení § 4 vyhlášky č. 183/1991 Sb., v němž o odvolání rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení s konečnou platností ( § 7 písm. e/ bod 2 zákona č. 245/1990 Sb.), pak toto rozhodnutí správního orgánu nepodléhá přezkoumání soudem podle ustanovení hlavy třetí části páté občanského soudního řádu ( § 250 l a násl. o.s.ř.). Nejde tu o rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení o nároku na dávku tohoto zabezpečení ve smyslu ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. 1).