Rok 1994

Ustanovení zákona č.100/1988 Sb.(stejně tak jako dříve ustanovení zákona č.101/1964 Sb.), o sociálním zabezpečení,neumožňují,aby poživateli starobního důchodu byla dodatečně zhodnocena také doba zajetí od 10.5.1945 např.do roku 1949, pokud by nebyla prokázána existence pracovního poměru nebo existence nemocenského pojištění v této době. Neumožňuje to ani ustanovení § 162 odst.1 zákona č.100/1988 Sb. Přicházelo by tu v úvahu jen odstranění tvrdostí při provádění zákona o sociálním zabezpečení ve smyslu ustanovení § 174 zákona č.100/1988 Sb. a § 4 odst. 3 zákona č.582/1991 Sb. případné kladně vyřízené odstranění této tvrdosti by pak bylo důvodem pro nové rozhodnutí o úpravě důchodu.

K podmínkám konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst.2 tr.ř. Hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného lze konat-mimo jiné-jen, nejsou-li žádné pochybnosti (§ 202 odst.2 písm a) tr.ř.) o doručení obžaloby obviněnému a jeho předvolání k hlavnímu líčení. Důvodem vzbuzujícím takovou pochybnost je např.skutečnost, že podpis obviněného na dokladu o doručení obžaloby a předvolání se typem písma zjevně liší od jeho podpisu na jiných dokladech založených ve spise.