Sešit č. 1/2026

Naplnění znaku předchozího uvážení u trestného činu vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku není vyloučeno ani v případě, že pachatel jednal v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

I. Skutkový závěr o tom, zda poškozený vnímal jednání obviněného jako týrání, lze učinit nejen na základě jeho svědecké výpovědi, ale i z důkazů vyplývajících z jiných důkazních prostředků, zejména z výpovědí dalších svědků, znaleckých posudků, lékařských zpráv nebo jiných listinných důkazů (např. policejních záznamů o zásahu v domácnosti). Proto ani výpověď poškozeného, že jednání obviněného takto nevnímal, nevylučuje závěr soudu o jeho týrání, a to zejména tehdy, jestliže byl u něj znaleckým zkoumáním zjištěn tzv. syndrom týrané osoby, projevující se i tím, že jednání obviněného omlouvá a zlehčuje, vinu bere na sebe a po případném odchodu od něj se k němu opakovaně vrací.

II. Trestní odpovědnost za trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 tr. zákoníku není vyloučena, ani pokud se pachatel s poškozenou osobou v rámci společného soužití vzájemně opakovaně verbálně nebo fyzicky napadali. I v takovém případě totiž může pachatel svými útoky vybočovat z rámce jinak probíhajících běžných konfliktů, a to způsobem a s následky předpokládanými ve zmíněném ustanovení.

Zabrání náhradní hodnoty, která v době rozhodování náleží jiné osobě než pachateli, tj. zúčastněné osobě, podle § 102 ve spojení s § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku nebrání skutečnost, že náhradní hodnotu tato osoba nabyla před tím, než pachatel spáchal trestnou činnost, neboť je zabírána věc, která k ní nemá žádný vztah.

Navrhovatel předběžného opatření skládá vždy jen jednu jistotu bez ohledu na to, kolik v návrhu na předběžné opatření učinil samostatných návrhů na uložení povinnosti.

Pokud obviněný před rozhodnutím odvolacího soudu uplatnil a následně vzal zpět námitku podjatosti členů jeho senátu, takže neumožnil rozhodnutí odvolacího soudu o této námitce, nejsou splněny podmínky dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Pro účely posouzení přiměřenosti celkové délky řízení a případně výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného exekučního řízení se nepřihlíží k následnému exekučnímu řízení vedenému pro vymožení pohledávky představované náhradou nákladů přiznanou v posuzovaném exekučním řízení povinnému.

Důvody pro případné navýšení částek zadostiučinění nad rámec daný stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je nutno hledat jednak ve srovnání s aktuální judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, aby částky přiznávané českými soudy nepřestaly naplňovat minimální standard ochrany práv vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jednak ve srovnání s částkami zadostiučinění přiznávanými českými soudy na náhradu jiných nemajetkových újem, nesvědčí-li i bez toho pro navýšení zadostiučinění, a to i základní částky za jeden rok řízení, potřeba spravedlivého rozhodnutí ve věci daná konkrétními okolnostmi případu, zvláště pokud se zjevně vymykají obvykle posuzovaným skutečnostem.

Škoda jako znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4, odst. 5 písm. c) nebo odst. 6 písm. a) tr. zákoníku vzniká vyplacením pojistného plnění pojišťovnou v důsledku podvodného jednání pachatele. Proto neplatnost pojistné smlouvy nebo následné odstoupení poškozené pojišťovny od pojistné smlouvy a vznik práva na vrácení pojistného plnění nemá pro naplnění uvedeného zákonného znaku daného trestného činu žádný význam.