Sešit č. 7-8/1984

Odvolací súd nemôže sám rozhodnúť rozsudkom (§ 259 odst. 3 Tr. por.), ak sám nevykoná nijaké dôkazy a mení skutkový stav zistený súdom prvého stupňa len na tom základe, že hodnotí inak dôkazy vykonané pred súdom prvého stupňa. V takom prípade musí vec vrátiť súdu prvého stupňa na nové konanie a rozhodnutie. Aj keď odvolací súd sám nevykoná žiadne nové dôkazy ani neopakuje dôkazy vykonané pred súdom prvého stupňa, môže dôjsť k záveru, že skutkové zistenia súdu prvého stupňa sú nejasné, neúplné alebo vzbudzujú pochybnosť o svojej správnosti. Odvolací súd môže v takom prípade vytknúť chyby pri hodnotení dôkazov, ktorých sa podla jeho názoru dopustil súd prvého stupňa, nie je však oprávnený dávať mu záväzné pokyny, k akým záverom má dôjsť pri hodnotení jednotlivých dôkazov, ani na to, aké celkové skutkové zistenia má urobiť. Je oprávnený iba na to, dať súdu prvého stupňa záväzné pokyny znova vykonať dôkazy alebo vykonať nové dôkazy (§ 264 odst. 1 Tr. por.).

Prečítanie záznamu predsedu senátu o obsahu telefonického rozhovoru so svedkom nemôže nahradiť výsluch svedka (§ 209 Tr. por.), resp. prečítanie zápisnice o jeho skoršej výpovedi (§ 211 Tr. por.). K posudzovaniu materiálnej podmienky obzvlášť nebezpečnej recidívy v zmysle § 41 i. f. Tr. zák.

Koná-li se společné řízení o trestném činu pachatele, o němž by se jinak mělo konat vyhledávání, a o přečinu mladistvého, o kterém by se jinak mělo konat objasňování, je třeba konat vyšetřování, protože u mladistvého nelze konat přípravné řízení ve formě vyhledávání.

Ustanovenie § 143 odst. 1 Tr. por. o tom, že ak sa uznesenie oznamuje obvinenému i jeho obhajcovi, plynie lehota na podanie sťažnosti od toho oznámenia, ktoré bolo vykonané neskoršie, sa nevzťahuje na prípady, v ktorých bolo uznesenie oznámené obhajcovi i obvinenému, hoci podla § 137 odst. 2 Tr. por. postačilo vyhlásiť uznesenie len obhajcovi, prípadne sa uznesenie malo doručiť len obhajcovi. V takomto prípade plynie lehota na podanie sťažnosti od oznámenia uznesenia obhajcovi.

O trestní řízení vedené ve vazbě ve smyslu § 38 odst. 1 tr. zák. jde i tehdy, byl-li pachatel ve vazbě původně pro jiný trestný čin, pro nějž byl obžaloby zproštěn, avšak byl v témže trestním řízení odsouzen za další trestný čin, pro který bylo vzneseno obvinění teprve dodatečně podle § 163 odst. 4 tr. ř. Taková vazba se obviněnému započítává podle § 38 odst. 1 tr. zák. do trestu a obviněný je povinen podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. nahradit náklady spojené s výkonem vazby.

Z hladiska ustanovenia § 48 odst. 1 písm. b) Tr. por. aj nepojatie čiastkových skutkov do odsudzujúceho rozsudku, ktoré súd nepovažoval za dokázané, má pri pokračovaní v trestnom čine povahu oslobodzujúceho rozsudku. Predpokladom pre postup podla § 80 odst. 1 tretia veta Tr. por. o uložení veci, ktorá bola podla § 78 vydaná alebo podla § 79 Tr. por. odňatá, do úschovy na štátnom notárstve je, aby iná osoba na ňu uplatnila právo, o ktorom však sú pochybnosti. Ak na vec, ktorú obvinený podla § 78 Tr. por. vydal, neuplatňuje právo iná osoba, nemožno postupovať iba podla § 80 odst. 1 tretia veta Tr. por. a uložiť vec do úschovy na štátnom notárstve pre prípad, že by si niekto mohol v budúcnosti robiť nárok na vec. /1/

Jednání obviněného, který před nástupem do práce, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, požil alkoholické nápoje a potom se domáhal u mistra, aby byl zařazen do práce, vykazuje znaky přípravy k trestnému činu opilství podle § 7 odst. 1, § 201 tr. zák. Jestliže však obviněný neměl vůbec možnost práci nastoupit, protože ho mistr odmítl do práce zařadit, je třeba zkoumat, zda nešlo o čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný (§ 3 odst. 2 tr. zák.). Takový závěr nevylučuje, aby skutek obviněného byl posouzen jako přečin proti socialistickému soužití podle § 9 odst. 1 písm. b) zák. o přečinech při splnění podmínky zpětnosti uvedené v dovětku k tomuto ustanovení a potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost požadovaného pro přečin (§ 1 odst. 2 zák. o přeč.).