Sešit č. 3/1967

Bez jednání může soud rozhodnout o návrhu na obnovu jen v případě, zamítá-li jej pro nedostatek formálních podmínek

Trestný čin opuštění republiky podle § 109 odst. 2 tr. zák. není trestnými činem trvacím. Je dokonán okamžikem uplynutí doby, po kterou má pachatel jako československý občan povolen pobyt v cizině, pokud má současně úmysl buď vůbec nebo po delší dobu se nevrátit na území ČSSR. Řízení proti uprchlému nelze konat proti mladistvé osobě, a to ani v případě, že proti ní bylo vzneseno obvinění až po dovršení devatenáctého roku jejího věku.

K otázce podmínek vydání platebního rozkazu (§ 172 o. s. ř.). Platební rozkaz nelze vydat, neobsahuje-li návrh na jeho vydání dostatečné skutkové zdůvodnění.

K rozhodování o povinnosti družstva vyznačit v občanském průkazu zánik členského poměru je dána pravomoc soudu.

Trestný čin opilstva podla § 201 tr. zák. je deliktom ohrožovacím, ktorý je spáchaný už vyvolaním možnosti vzniku následkov, ktoré má na zreteli toto ustanovenie, pričom jeho znakom nie je priama hrozba poruchy chráneného záujmu. Zákonné znaky trestného činu opilstva podla § 201 tr. zák. sú preto splnené už začatím jazdy s motorovým vozidlom, ktoré kladie na vodiča zvláštne nároky a ktoré svojim charakterom (váha vozidla a jeho rýchlosť) vytvára i pri menšom oslabení psychických a fyzických funkcií vodiča možnosť vzniku tohto ohrozenia.

Mimoriadnymi pomerami páchatela podla § 40 odst. 1 tr. zák. sú okolnosti, ktoré nemajú priamy vzťah k spáchaniu trestného činu a ktoré nie sú hodnotené v rámci stupňa spoločenskej nebezpečnosti činu. Takými okolnosťami nie je skutočnosť, že sa páchatel k činu doznal, lutoval ho a pomáhal ho objasniť. Mimoriadnymi pomerami z tohto hladiska môže byť napr. situácia páchatela, ktorý sa skutočne stará o väčší počet osôb, odkázaných na neho svojou výživou alebo ktoré sú dokonca v jeho osobitnej starostlivosti, kedy neprítomnosť páchatela (ktorý tieto povinnosti riadne plnil) v rodine po dlhšiu dobu by mohla ohroziť riadnu výživu a výchovu týchto osôb.

V rozhodnutiu o rozvrhu náhrady za vyvlastnenú nehnutelnosť musí súd vychádzať z výšky spoluvlastníckych podielov. Spoluvlastnícky podiel však neznamená, že by sa vlastnícke právo spoluvlastníka vzťahovalo na určitú časť nehnutelnosti, ktorá je v spoluvlastníctve.