Sešit č. 3/1967

Jestliže nedošlo doplnění telegrafické žaloby ve třídenní lhůtě ve smyslu § 42 odst. 1 o. s. ř., nutno postupovat podle § 43 o. s. ř. tak, jakoby šlo o neúplné podání.

Ustanovení občanského zákoníku nepodmiňují společné bydlení v rodinném domku jeho vlastníkem a družkou přivolením národního výboru. Souhlas žalobce s tím, aby se žalovaná jako jeho družka přistěhovala do bytu s ohledem na potřebu vedení společné domácnosti, je dostatečným právním důvodem užívání bytu žalobce žalovanou. Odpadl-li souhlas žalobce k užívání jeho bytu žalovanou (v důsledku změny osobního vztahu mezi účastníky), pozbyla žalovaná důvod k užívání bytu žalobce, přičemž nemá nárok na přidělení náhradního bytu či náhradního ubytování.

Předpokladem nároku na uzavření dohody o užívání bytu (§ 154 odst. 1 a § 390 odst. 2 o. z.) je vykonatelnost rozhodnutí o přiděleném bytu a jeho vyklizení.

K výkladu § 96 odst. 2 zák. o rod. Při rozhodování o vyživovací povinnosti dítěte vůči rodiči (§ 87 zák. o rod.) nebude sice v rozsudku výslovně vyjádřena výše vyživovací povinnosti dítěte, vůči němuž nárok rodičem uplatněn nebyl, soud si ovšem musí vyřešit otázku vyživovací povinnosti a její výše ohledně všech povinných ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 zák. o rod.

V případech, v nichž přiznání invalidního důchodu v nejvyšší výměře podle § 8 zák. č. 150/1961 Sb. nedošlo do 30. dubna 1965, nemůže již k přiznání tohoto důchodu dojít, a to ani tehdy, když podmínky pro takový důchod se splnily před 1. květnem 1965. Pracovník v takovém případě má nárok na invalidní důchod při pracovním úrazu podle zákona č. 101/1964 Sb. a nárok na náhradu ztráty na výdělku.

Nemožno vylúčiť, že dôjde k odňatiu alebo zníženiu dávky, i keď sa zdravotný stav invalidného (čiastočne invalidného) občana nezmenil, ak bolo dodatočne zistené, že jeho zdravotný stav nezakladal invaliditu (čiastočnú invaliditu) už v dobe, kedy bol za invalidného (čiastočne invalidného) uznaný.

Nedostatek soudní úpravy vyživovací povinnosti rodičů k dítěti není důkazem toho, zda rodiče mohli či nemohli výživu dítěte zajistit a z této negativní skutečnosti nelze proto vyvozovat, že podmínka § 7 vyhl. č. 102/1964 Sb. pro přiznání nároku na starobní důchod není splněna.