Sešit č. 1/1963

Pre spolahlivé splnenie účelu tr. konania, ktoré má prispieť ako k náprave obžalovaného, tak aj k účinnej ochrane spoločnosti, je treba, zjednať na základe poznatkov o charaktere zažalovanej činnosti a o prítomnom stave obžalovaného tiež podklady pre rozhodnutie, či nie je treba uložiť u tohoto ochranné liečenie (§ 72 odst. 2 písm. a) tr. zák.). Takýto postup môže byť potrebný aj vtedy, keď je obžalovaný dočasne hospitalizovaný z dôvodov nezávislých na trestnom pokračovaní. Ustanovenie § 224 odst. 1 tr. por. ukladá súdu, aby prerušil tr. stíhanie, ak obvinený nie je pre duševnú chorobu, ktorá nastala až po spáchaní činu, schopný chápať zmysel tr. konania. Ak obžalovaný v čase, keď sa jeho vec má prejednať na hlavnom pojednávaní, je na liečení v psychiatrickej liečebni, je povinnosťou súdu presvedčiť sa o tom, v akom duševnom stave sa tento nachádza, aby mohol rozhodnúť, či vzhladom na hospitalizáciu obžalovaného nenastal stav, ktorý by vyžadoval prerušenie tr. konania po dobu, pokial takPubl.tav potrvá.

Částka 50,- Kčs měsíčně pro přiznání náhrady ušlého výdělku po pracovním úrazu podle § 7 odst. 3 zák. č. 150/1961 Sb. rozhodná, znamená náhradu ušlého měsíčního výdělku po pracovním úrazu, která má být podle zák. č. 150/1961 Sb. a vyhl. č. 7/1962 Sb. poškozenému hrazena; při jejím výpočtu nelze přihlížet při původním výdělku poškozeného k částkám přesahujícím maxima uvedená v § 2 odst. 1 vyhl. č. 7/1962 Sb.

Ustanovení § 41 písm. b) tr. zák. na rozdíl od § 41 písm. a) tr. zák. neklade podmínku závažnosti trestných činů, nýbrž ustanovuje, že za nebezpečného recidivistu je třeba pokládat též pachatele, který soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekráte potrestán. Délku doby, která uplynula od posledního odsouzení, uvádí jako okolnost, která by vzhledem k předchozím odsouzením pachatele ovlivňovala stupeň nebezpečnosti trestných činů, pouze příkladmo. Délkou doby, která uplynula od posledního odsouzení, nutno rozumět nejen dobu, která uplynula od právní moci rozsudku, nýbrž i dobu, která uplynula od podmíněného propuštění nebo po odpykání trestu. Spáchá-li odsouzený trestný čin v době výkonu trestu a budou-li splněny i ostatní znaky uvedené v § 41 písm. a) nebo b) tr. zák., nutno pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu.

K naplnění znaků trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 tr. zák. stačí, byla-li výhrůžka usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu vážně pronesena a stalo-li se tak v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebo pro tento výkon. Nezáleží na tom, zda měl pachatel určitý úmysl výhrůžku splnit.

Stanovení rozsahu náhrady škody v případě, že ve smlouvě o kolektivní hmotné odpovědnosti nebyl ustanoven vedoucí.

Předpisy o vadné práci vztahují se zásadně na všechny dělníky - pokud nejsou z této úpravy výslovně vyloučeni - jejichž mzdové poměry jsou upraveny výnosy ministrů vydaných v letech 1958 - 60 k provedení přestavby dělnických mzdových soustav. Prakticky jde o všechny výrobní, opravářské a tzv. režijní dělníky (pomocné dělníky), pokud se na ně vztahují mzdové výnosy (srov. § 1 mzdových výnosů).

Trestný čin výtržnictví podle § 202 tr. zák. předpokládá, že pohnutkou hrubé neslušnosti nebo výtržnosti byla zjevná neúcta pachatele vůči společnosti, jakou mívají zpravidla osoby, které se štítí práce, vedou příživnický život a mají protispolečenský charakter.