Sešit č. 1/1963

K přísnější kvalifikaci svémocného odloučení podle § 284 odst. 2 věta druhá tr. zák. nestačí, že jednotka, k níž obviněný přísluší, plní zvlášť důležité úkoly, nýbrž je třeba, aby se obviněný na plnění těchto úkolů podílel, byť jen tím, že je předpokládána jeho aktivní účast v jednotce v případě potřeby.

Zásada objektivní pravdy vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost. Tam, kde nelze bezpečně určit, která z variant skutkového řešení odpovídá skutečnosti, volí soud tu, která je pro obviněného příznivější. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na trestním zákonem chráněné společenské vztahy a toho, zda toto jednání nese všechny znaky zavinění ve smyslu § 4 nebo § 5 tr. zák.

K výklade ustanovení na ochranu majetku v socialistickom vlastníctve, trestného činu rozkrádania majetku v socialistickom vlastníctve podla § 132 tr. zák., trestného činu podielnictva na škodu majetku v soc. vlastníctve podla § 134 tr. zák., trestného činu zneužívania soc. podnikania podla § 120 tr. zák. K rozlišovaniu spolupáchatelstva od účastenstva (§ 9, 10 tr. zák.). Za škodu spôsobenú trestným činom proti majetku treba považovať škodu vzniklú tým, že ten, komu vec náležala, o túto prišiel. Pokial sa obžalovaný na takejto škode vedome podiela, porušuje povinnosti v zmysle § 337 obč. zák. V novej právnej úprave treba vychádzať z toho, že pri hodnotení stupňa nebezpečnosti trestných činov pre spoločnosť podmieňujúceho použitie vyššej trestnej sadzby (§ 88 tr. zák.) sa podradenie trestnej činnosti pod prísnejšie ustanovenie pre podstatne vyšší stupeň nebezpečnosti činu pre spoločnosť a súčasne mimoriadne zmiernenie trestu vzhladom na výnimočné okolnosti prípadu (§ 40 ods. 1 tr. zák.) navzájom vylučujú.

Obecné podmínky podmíněného propuštění uvedené v první větě ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák., které jsou objektivně zjistitelné, nelze oddělovat od podmínky uvedené pod písm. a) téhož ustanovení. Pokládá-li zákon odpykání poloviny trestu za postačující, aby za splnění dalších podmínek byl odsouzený z trestu propuštěn, nelze tvrdit, že tato doba je příliš krátká. Skutečnost, že obviněný byl již dříve odsouzen k dlouhodobému trestu, nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění. Bylo by mechanickým stupňováním následků jistě závažného pochybení odsouzeného, kdyby se po odpykání tohoto trestu vycházelo při všech pozdějších úvahách o možnosti nápravy stěžovatele jen z prostého zjištění, že mu byl uložen dlouhodobý trest, bez zřetele k uvedeným okolnostem.

V trestním řádu zakotvená úprava vzetí do vazby a jejího trvání musí být vykládána tak, aby v žádném případě nedocházelo k bezdůvodnému zbavení osobní svobody občana. Proto kolusní vazba podle § 67 písm. b) tr. ř. smí proto trvat nejen v přípravném řízení, ale i v řízení soudním jen po dobu nezbytnou. V případě nutnosti provést další důkazy musí proto soud v každém stadiu řízení zkoumat, zda vzhledem k doplnění potřebných důkazů je další ponechání obviněného ve vazbě nezbytné.

Přijme-li soud záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovnou sílu kolektivu a uloží trest se zřetelem k této okolnosti. Při ukládání trestu obžalovanému, u něhož přijal soud záruku společenské organizace za jeho nápravu, nutno tuto záruku vztahovat na celé potrestání a nikoliv jen na některý druh trestu. Vedle trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel u řidiče z povolání nelze uložit trest nápravného opatření beze změny zaměstnání.

Uložení trestu zákazu řízení mot. vozidel (§ 49 odst. 1 tr. zák.) nebrání skutečnost, že obžalovaný nemá řidičský průkaz. Pokud oprávnění k řízení mot. vozidel již získal, je nutné po dobu rozsudkem stanovenou, mu je odebrat a pokud je dosud nevlastní, je účelem tohoto trestu, aby je ve stanovené době příslušné orgány nevydávaly. Pravomocný výrok rozsudku je závazný pro všechny státní orgány a organizace. V důsledku toho nemohou příslušné orgány dát odsouzenému oprávnění k činnosti, která byla pravomocným rozsudkem zakázána, pokud doba zákazu trvá. Vzhledem k účelu trestu (§ 23 tr. zák.) je soud povinen se zřetelem k příslušným ust. tr. zák. uložit každému pachateli tr. činu takové tresty, aby byl splněn požadavek zákona. Ust. § 65 vyhlášky min. vnitra č. 145/56 Ú. l. je určeno především pro případy mimosoudního vyřízení věci a soud proto nemůže spoléhat na to, že orgán DI obžalovanému v řízení mot. vozidel dle vlastního uvážení zabrání.