Rok 1997

Odvolací soud nemůže v rozsudku soudu prvního stupně při nedotčeném výroku o vině zrušit výrok o uložení jednoho druhu trestu, ponechat nedotčený výrok o uložení jiného druhu trestu a vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Tím, že odvolací soud svým rozhodnutím učiní pravomocným výrok o vině a výrok o některém druhu trestu, je trestní stíhání pravomocně skončeno a nadále již je podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nepřípustné, byť by mělo být vedeno jen za účelem zjištění podmínek pro uložení dalšího druhu trestu.

K výkladu znaků trestného činu porušování autorského práva podle § 152 tr. zák.: Smlouvou o vytvoření díla, resp. o podání výkonu, ve smyslu § 27, ve spojení s § 39 odst. 1 autorského zákona ( č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů ), nevzniká objednateli oprávnění šířit umělecké dílo, resp. podaný výkon prodejem rozmnoženin jeho zvukového záznamu ( § 22, § 39 odst. 1 citovaného zákona). Ustanovení § 152 tr. zák. je tzv. normou blanketní, která odkazuje na předpisy o právu autorském. Z hlediska posuzování subjektivní stránky jednání pachatele tohoto trestného činu proto platí, že neznalost autorského zákona se posuzuje stejně jako neznalost normy trestní, a pachatele proto nevyviňuje.

Zákaz vymáhání výher ze sázek a her podle kogentního ustanovení § 845 o.z. nelze v konkrétním případě řešit poukazem na ustanovení § 3 o.z.

Účastníci kupní smlouvy si mohou ve smyslu ustanovení § 610 o.z. písemně dohodnout, že v případě nezaplacení některé ze splátek kupní ceny zaniká právní vztah založený kupní smlouvou. Tak tomu je i v případě smlouvy o převodu nemovitosti. V takovém případě lze mít za to, že dojde-li ke sporu, je na straně prodávajícího z kupní smlouvy dán naléhavý právní zájem na tom, aby soud rozsudkem určil, že po zániku právního vztahu z kupní smlouvy je opět vlastníkem nemovitosti, kterou kupní smlouvou převedl na kupujícího.

I. Byl-li trest odnětí svobody, uložený za trvání České a Slovenské Federativní Republiky soudem se sídlem na území dnešní Slovenské republiky, vykonáván na území České republiky na základě ustanovení čl. II bod 7 zák. č. 25/1993 Sb., hledí se na odsouzení jako na odsouzení soudem České republiky (srov. č. 37/1996 Sb. rozh. tr ). Soud České republiky příslušný podle § 333 odst. 1 tr. ř. je proto oprávněn v rámci tohoto vykonávacího řízení rozhodnout podle § 64 odst. 1 tr. zák., že odsouzený vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen takovým rozsudkem a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn, neboť se ve zkušební době neosvědčil. II. V rozhodnutí podle § 64 odst. 1 tr. ř., že se vykoná zbytek trestu odnětí svobody, soud nestanoví zařazení odsouzeného pro výkon zbytku tohoto trestu podle § 39a odst. 2 písm. a) až d) tr. zák. do některého z typů věznic, poněvadž zbytek trestu se začne vykonávat ve věznici toho typu, v níž byl odsouzený zařazen před svým podmíněným propuštěním.

Pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. ř. lze za splnění zákonných podmínek uložit i právnické osobě.

Pojem rozhodování ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 o.s.ř. nelze ztotožňovat jen s rozhodováním ve věci. Soudce odvolacího soudu, který v řízení u soudu prvního stupně ve významnějším rozsahu procesně působil (např. provedl podstatnou část dokazování), je vyloučen z projednávání a rozhodování věci ( § 14 odst. 2 o.s.ř. ), i když v řízení před soudem prvního stupně ve věci nerozhodoval. Pravomocné rozhodnutí o tom, že soudce není vyloučen z projednávání a rozhodování věci, nebrání dovolacímu soudu posoudit tuto otázku jinak (srov. § 237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. ).