Rok 1997

Za výživné ve smyslu ustanovení § 213 tr.zák. o trestném činu zanedbání povinné výživy nelze považovat příležitostná plnění v době styku otce s dětmi, která mají povahu dárků či jiných podobných plnění nesměřujících k uspokojování odůvodněných potřeb nezletilých dětí ve smyslu § 96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. vylučuje z přechodu majetku státu do vlastnictví obcí pouze ty věci, ohledně nichž byl nárok na jejich vydání podle zákona č. 403/1990 Sb. a zákona č. 87/1991 Sb. uplatněn před účinností zákona č. 172/1991 Sb. Ostatní věci přešly do vlastnictví obcí ( s výjimkami plynoucími z ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona ) se všemi právy a povinostmi, které se k tomuto majetku vztahují, včetně povinnosti věc vydat.

I. Za trest uložený před 1.1.1993 soudem se sídlem na území Slovenské republiky, v jehož výkonu se podle čl. II. bodu 7 zák. č. 25/1993 Sb. pokračuje, jako by byl uložen soudem České republiky, se považuje nejen trest, jehož výkon byl před tímto datem v České republice zahájen, nýbrž i trest, v jehož výkonu zde bylo před tímto datem pokračováno po zahájení výkonu trestu ve věznici na území dnešní Slovenské republiky.

Právo osob uvedených v ustanovení § 26 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, žádat po smrti poškozeného o odškodnění není podmíněno tím, zda poškozený o odškodnění požádal. Pokud poškozený o odškodnění požádal, po jeho smrti se jeho pohledávka vůči státu stala předmětem dědictví a právo na její výplatu přešlo na dědice. V případě, kdy o odškodnění požádala jen jedna z více osob oprávněných podle ustanovení § 26 zákona č. 119/1990 Sb., nelze aplikovat ustanovení § 512 odst. 1 o.z. o podílu jednotlivých věřitelů na celkovém dluhu.

Pokud bylo podle ustanovení § 19 odst. 1 dříve platné vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku, k účinnosti hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví národního majetku třeba schválení příslušného ústředního orgánu státní správy (ministerstva), nelze za takové schválení považovat udělení tzv. "předběžného souhlasu" před uzavřením smlouvy.

U institutu právní pomoci záležejícího ve výkonu rozsudku cizího státu nepřipouští vnitrostátní právní řád České republiky postup bez smluvního podkladu jen na základě reciprocity ( § 384a tr.ř. ). Uznání rozsudku cizího státu na území České republiky je možné jen na základě platné mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána.

K postupu orgánů České republiky v trestním řízení po převzetí trestního stíhání z ciziny rozhodnutím Nejvyššího státního zastupitelství podle § 383a tr.ř.: V trestní věci, ve které došlo k převzetí trestního stíhání cizího státu na základě mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána, nebo i bez smluvního základu jen na základě reciprocity Nejvyšším státním zastupitelstvím způsobem předpokládaným právním řádem České republiky ( § 383a tr.ř. ), je možno v řízení před soudem použít i důkazy, které byly v procesní formě provedeny a zajištěny v rámci trestního stíhání orgány cizího státu. Po převzetí trestního stíhání je nutno provést nové trestní řízení v tom směru, že se sdělí obvinění, vyslechne se obviněný a provedou další úkony přípravného řízení předpokládané trestním řádem České republiky. Důkazní řízení však není nutné provádět znovu jen proto, že důkazy nebyly provedeny a zajištěny orgány České republiky, ale orgány cizího státu před zahájením trestního stíhání v České republice.