Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.10.1996, sp. zn. II Odon 55/96, ECLI:CZ:NS:1996:ODON.55.1996.1

Vlastnictví

Pokud bylo podle ustanovení § 19 odst. 1 dříve platné vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku, k účinnosti hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví národního majetku třeba schválení příslušného ústředního orgánu státní správy (ministerstva), nelze za takové schválení považovat udělení tzv. “předběžného souhlasu” před uzavřením hospodářské smlouvy

(Rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 10. 1996, II Odon 55/96)

O k r e s n í s o u d v Mladé Boleslavi rozsudkem ze 7. 7. 1995 zamítl určovací žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání rozsudku, že v žalobním návrhu uvedené budovy a stavby jsou ve správě žalobce, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K r a j s k ý s o u d v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. 11. 1995 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně, že hospodářská smlouva o převodu vlastnictví národního majetku byla platně uzavřena a je i právně účinná, i když postrádá schvalovací doložku podle tehdy platného ustanovení § 19 odst. 1 vyhlášky č. 90/1984 Sb. Vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, podle kterého by mohly být posuzovány i další převody majetku, odvolací soud vyslovil podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (ve znění platném do 31. 12. 1995), že proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání.

N e j v y š š í s o u d k dovolání žalobce rozsudkem ze 16. 10. 1996 rozsudek Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Pokud jde o otázku obsahových náležitostí smlouvy, spočívajících v určení převáděného majetku (budov a staveb), byly v daném případě v hospodářské smlouvě, případně v jejích přílohách jako nedílných součástech smlouvy, dostatečně specifikovány a jejich určení nebylo předmětem sporu mezi právními předchůdci účastníků ani při uzavírání smlouvy, ani při realizaci převodu podle uzavřené hospodářské smlouvy; přitom není rozhodné, že na specifikačních přílohách není podpis, popřípadě i razítko právního předchůdce žalovaného jako přejímající organizace. Žádný z účastníků nezpochybnil, že tyto přílohy – podepsané a orazítkované jen předávající organizací – byly součástí hospodářské smlouvy.

Rozhodující otázkou je nejen to, zda je uvedená hospodářská smlouva platná, ale zda je též účinná.

Podle ustanovení § 19 odst. 1 vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku, k účinnosti hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví národního majetku v pořizovací ceně nad 5 milionů Kč a šlo-li o bezplatný převod národního majetku, v pořizovací ceně nad 250 000 Kč, bylo třeba schválení příslušného orgánu státní správy nebo krajského národního výboru. Přitom tento obecně závazný právní předpis byl vydán na základě zmocnění obsaženého v ustanovení § 391 odst. 1 písm. a) a § 75 dříve platného hospodářského zákoníku (zákona č. 109/1964 Sb.).

V daném případě tedy v rozhodné době, tj. v době uzavírání hospodářské smlouvy, bylo třeba k její účinnosti schválení Ministerstva zemědělství a výživy ČSR.

Za takové schválení nelze považovat udělení “předběžného souhlasu s převodem vlastnictví národního majetku”. Toho si bylo vědomo i uvedené ministerstvo, když předem deklarovalo, že bude hospodářskou smlouvu “schvalovat”.

Za této situace nelze mít za to, že podmínka schválení byla udělením předběžného souhlasu v posuzovaném případě splněna tak, jak to určovalo ustanovení § 19 odst. 1 vyhlášky č. 90/1984 Sb.

Nezbylo proto, než rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušit z důvodu nesprávného právního posouzení věci a věc vrátit k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi ( srov. § 243 odst. 2 o. s. ř.).