Rok 1996

Podmíněně zastavit trestní stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř. lze i v řízení o trestném činu, kterým nebyla způsobena škoda, o níž by bylo mošno rozhodovat v trestním řízení, a tedy nepřipadá v úvahu postup obviněného směřující k náhradě škody předpokládaný v ustanovení § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Návrh na zápis zkráceného znění obchodního jména společnosti v obchodním rejstříku (vedle již zapsaného obchodního jména) je nutno ve smyslu ustanovení § 28 odst. 1 písm. a) a odst. 5 obch. zák. posuzovat jako změnu zapisovaných skutečností, týkajících se obchodního jména společnosti. Vyhovění takovému návrhu by ve svých důsledcích vedlo k pluralitě obchodních jmen jedné a téže společnosti.

Písemné vysvětlení pachatele ohledně jeho nenastoupení k výkonu vojenské základní služby, které poslal vojenské správě před tím, než mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., nemá povahu doznání obviněného k trestnému činu ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť je neučinil v procesním postavení obviněného ve smyslu § 32 tr. ř.. Jestliže takový pachatel po sdělení obvinění využije svého práva a odmítne vypovídat, nelze jeho trestní stíhání podmíněně zastavit.

Ačkoliv zpravidla není přípustné, aby již předběžným opatřením dosáhl oprávněný toho, čeho lze dosáhnout až pravomocným rozsudkem ve věci, nelze vyloučit vydání předběžného opatření, směřujícího k zákazu určitého jednání, v případě žaloby o zdržení se tohoto jednání, jež naplňuje znaky jednání nekalé soutěže. Rozhodné je zde hledisko zabránění vzniku, popřípadě rozšiřování újmy dotčeného účastníka.

Předložení nekrytých šeků k vyplacení v peněžním ústavu s vědomím, že na příslušný postžirový účet nebude v brzké době poskytnuto náležité krytí, je jednáním, které má znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.

Základem pro vydání rozsudku pro zmeškání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá. Neúplná tvrzení, z nichž takový závěr odvodit nelze, nebo tvrzení, která jsou s žalobním návrhem v rozporu, neumožňují vyhovět návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání.

Mezitímním rozsudkem (§ 152 odst. 2 o.s.ř.) může být rozhodnuto pouze o základu projednávané věci, nikoli jen o dílčí sporné právní otázce, týkající se uplatněného žalobního návrhu.