Rok 1995

Nenařídil-li odvolací soud k věcnému projednání odvolání jednání před odvolacím soudem a odmítl-li odvolání podané komerčním právníkem na základě plné moci od účastníka řízení s odůvodněním, že je podáno neoprávněnou osobou, odňal tím účastníku řízení možnost jednat před soudem (§ 237 písm. f/ o. s. ř.).

Za jiné opatření učiněné k náhradě škody ve smyslu § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. lze považovat uložení prostředků na náhradu škody ve prospěch poškozeného do úschovy soudu.Při posouzení otázky, zda opatření učiněné obviněným k náhradě škody splňuje podmínky § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř., je nutno vycházet z výše škody způsobené poškozenému trestným činem zjištěné orgánem, který rozhoduje o podmíněném zastavení trestního stíhání, a nikoli jen z požadavků poškozeného.

Za nárok vycházející z autorského zákona (§ 9 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) nelze považovat nárok na náhradu škody, způsobené zničením modelu vytvořeného autorem, ani nárok na přiměřené zadostiučinění autorovi vzniklé závažné újmy, jestliže je požadováno jeho poskytnutí v penězích. K projednání těchto nároků uplatněných autorem proti právnické i fyzické osobě je věcně příslušný okresní (obvodní) soud.

V případě trestného činu spáchaného zaviněným způsobením dopravní nehody v silničním provozu lze za jiné potřebné opatření k náhradě škody podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. považovat také oznámení dopravní nehody jako pojistné události příslušné pojištovně a poskytnutí další potřebné součinnosti.Skutečnost, že se pachatel dopustil trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 tr. zák. proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona (§ 224 odst. 2 tr. zák.), nevylučuje sama o sobě podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. stejně jako skutečnost, že by v posuzovaném případě připadalo v úvahu uložení trestu zákazu činnosti podle § 49 tr. zák. záležícího v zákazu řízení motorových vozidel.

Jestliže v době zápisu změn družstva po transformaci do obchodního rejstříku poklesl počet členů družstva na čtyři členy - fyzické osoby, jde o rozpor s ustanovením § 221 odst. 3 obch. zák. a takový zápis nelze provést.

Byl-li obžalovanému před účinností zákona č. 290/1993 Sb. pravomocně uložen podmíněný trest odnětí svobody za čin, který od účinnosti tohoto zákona není trestným činem, nemůže s ohledem na čl. III bod 3 citovaného zákona přicházet do budoucna v úvahu rozhodnutí podle § 60 odst. 1 tr. zák., že obžalovaný uložený trest vykoná.

Podle ustanovení § 78 odst. 1 o. s. ř. lze na návrh zajistit důkaz před zahájením řízení o věci samé. Ze slov před zahájením řízení o věci samé vyplývá, že jde o takové důkazy, které budou s určitou pravděpodobností potřebné k rozhodování o pozdější žalobě. Je tedy nutno posoudit, zda důkazy, které se navrhují zajistit, mohou mít pravděpodobný význam pro předpokládané řízení. Je-li zřejmé, že takové důkazy nemohou mít význam pro rozhodnutí o takové věci, ale ten, kdo navrhuje tyto důkazy zajistit, se tím snaží získat informace prostřednictvím soudu o pohledávkách odpůrce za třetími osobami pro účely případného budoucího řízení o výkon rozhodnutí, nelze návrhu na zajištění důkazu vyhovět.