Rok 1992

Ak krajský súd preskúmaval rozhodnutie správneho orgánu vo veciach hmotného zabezpečenia uchádzačov o zamestnanie podľa ustanovení § 25 ods. 2 a § 30 ods. 1 zákona č. 1/1991 Zb., nebolo prípustné proti jeho rozhodnutiu odvolanie; v takom prípade boto treba odvolanie zamietnuť podľa ustanovenia § 218 ods. 1 písm. c) O. s. p., aj keď účastník konania bol súdom nesprávne poučený o možnosti podať odvolanie.

Obhájci zvolenému v řízení o stížnosti pro porušení zákona nelze přiznat odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 19 odst. 3 zák. č. 119/1990 Sb. ani v případě, kdy stížnost pro porušení zákona byla generálním prokurátorem podána vzhledem k ustanovení § 30 odst. 2 zák. č 119/1990 Sb. a nejvyšší soud zjistí, že k porušení zákona došlo z důvodů uvedených v § 1 citovaného zákona.

Pro vznik nároku na odstupné podle ustanovení § 7 dříve platné vyhlášky č. 102/1987 Sb. (zrušené vyhláškou č. 19/1991 Sb.) byly rozhodné skutečnosti, které nastaly v době, v níž se pracovník stal trvale nezpůsobilým k výkonu práce a nikoli v době, kdy již byl pracovník uvolněn pro výkon jiné práce (převeden na jinou práci).

Za úkon právnej pomoci v zmysle vyhl. č. 240/1990 Zb. v znení vyhl. č. 44/1991 Zb. treba považovať aj prevzatie rozhodnutia vydaného podla § 2 ods. 2 zák. č. 119/1990 Zb. v znení zák. č. 47/1991 Zb. o súdnej rehabilitácii (obhajca týmto úkonom preberá obhajobu v zmysle § 15 ods. 3 cit. vyhlášky). Aj v tomto prípade obhajcovi preto patrí okrem odmeny náhrada hotových výdavkov určených paušálnou sumou v zmysle § 19 ods. 3 cit. vyhlášky, a to i vtedy, ak sa na jej náhrade s klientom osobitne nedohodol preto, že obvinený zomrel. V ČR platí vyhláška Ministerstva spravodlivosti č. 270/1990 Sb.

Státní notářství při přezkoumávání smlouvy o převodu bytu v domě ve vlastnictví státu do vlastnictví občana si musí ověřit před registrací smlouvy, zda tato smlouva o převodu vlastnictví k bytu není v rozporu s ustanoveními zákona č. 403/1990 Sb.

Trestným činem, na nějž se vztahuje pravomoc vojenských soudů podle § 15 odst. 1 tr.ř., je také pokračující trestný čin, jehož útoky byly alespoň zčásti spáchány za trvání poměru, který tuto pravomoc zakládá.Jestliže tedy takový trestný čin vyjde najevo v době, kdy pachatel pravomoci vojenských soudů nepodléhá, a nejde přitom o trestný čin vojenský ani o žádný z trestných činů uvedených v § 14 odst. 3 tr.ř., může vojenský soud věc postoupit příslušnému obecnému soudu nebo u tohoto soudu může přímo podat prokurátor obžalobu; obecný soud pak už věc vojenskému soudu postoupit nemůže ( § 15 odst. 2 tr.ř.).

Pro posouzení žádosti fyzické osoby o povolení držet a nosit kulovou zbraň ( § 6 a § 7 odst. 1. zákona č. 147/1983 Sb. ve znění zákona č. 49/1990 Sb.) je třeba posoudit i to, zda je žádost podána v jiných případech, hodných zvláštního zřetele, k ochraně osoby nebo majetku, než které jsou uvedeny v tomto ustanovení. Způsobilost fyzické osoby používat zbraň se dokládá také lékařským posudkem připojeným k žádosti o vydání zbrojního průkazu ( § 1 odst. 2 písm. a/ vyhlášky č. 10/1984 Sb. ve znění vyhlášky č. 264/1990 Sb.); vyloučit nelze ani praktické přezkoušení způsobilosti žadatele používat zbraň (např. na střelnici). V soudním řízení o přezkoumání rozhodnutí o nevydání zbrojního průkazu směřuje návrh proti příslušnému orgánu policie, jenž rozhodnutí vydal, nikoli proti státu.