Rok 1992

Súd rozhodujúci o určení primeraného trestu v zmysle § 2 ods. 2 zák. č.119/1990 Zb. o zaradení do nápravnovýchovnej skupiny rozhodne iba vtedy, ak ukladá nepodmienečný trest odňatia slobody, ktorý ani v čase rozhodovania súdu o rehabilitácii nebol vykonaný a jeho výkon prichádza do úvahy. Pri treste odňatia slobody už vykonanom, resp. treste výkon ktorého neprichádza do úvahy je takýto výrok nadbytočný, nakolko určenie primeraného trestu slúži len pre potreby odškodňovania v zmysle § 23 a nasl. cit. zákona.

Předpokladem přiměřeného zvýšení částky odpovídající základnímu počtu bodů zjištěnému lékařem (ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky č. 32/1965 Sb.) je existence takových skutečností, které umožňují závěr, že omezení poškozeného nelze vyjádřit jen základním odškodněním za bolest nebo ztížení společenského uplatnění, které již samo představuje náhradu za prokazatelné nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného a pro uspokojování i plnění jeho životních a společenských potřeb a úkolů. Přiměřené zvýšení nad stanovené nejvyšší výměry odškodnění ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. přichází v úvahu jen zcela vyjímečně v případech hodných mimořádného zřetele, kdy kulturní, sportovní či jiné zapojení poškozeného před úrazem bylo na vysoké úrovni a mimořádné.

Při stanovení přiměřeného trestu podle § 370 tr.ř. za trestné činy amnestií nedotčené soud nezrušuje výrok o úhrnném nebo souhrnném trestu v rozsudku, kterým byl trest uložen. Při postupu podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., podle něhož má být stanoven přiměřený trest za trestný čin rehabilitací nedotčený, který však od 1.7.1990 již není trestným činem, resp. bude nadále posuzován jako trestný čin mírněji trestný, soud zároveň přihlédne k ustanovení článku II odst. 3, resp. 4 zák. č. 175/1990 Sb.

Jestliže byl vlastník pozemku v konkrétním případě upozorněn na to, že stav porostů na pozemku hrozí způsobit škodu, je jeho povinností (i když pozemek předal do užívání jinému) alespoň ipozornit uživatele pozemku na závadný stav a na potřebu provést odpovídající opatření. Nesplnění této povinnosti může mít za následek i odpovědnost vlastníka pozemku za škodu, vzniklou ze špatného stavu porostů na jeho pozemku. Čs.soudům náležela a náleží pravomoc rozhodovat o žalobách na náhradu škod způsobených čs.občanům sovětskými vojsky během jejich pobytu na území ČSFR za tato vojska jedná zmocněnec vlády SSSR (případně později státu, který závazek bývalého SSSR z mezinárodní dohody převzal) pro náležitosti odchodu sovětských vojsk z ČSFR (ve smyslu č. 4 Dohody mezi vládou ČSFR a vládou SSSR, vyhlášené sdělením č. 71/1990 Sb.). Nejde tu s přihlédnutím k této dohodě o žaloby směřující proti cizímu státu (srov. k tomu § 47 zákona č. 97/1963 Sb.).

Ten, kto je osobou oprávnenou podať návrh na rozhodnutie o súdnej rehabilitácii podla druhého oddielu zák. č. 119/1990 Sb. ( § 5 ods. 1 per analogiam), ale takýto návrh neurobil, nie je osobou oprávnenou podať riadny opravný prostriedok proti rozhodnutiu súdu o rehabilitácii podla tohto oddielu citovaného zákona.

Organizace spravující veřejnou kanalizaci je povinna bez průtahů zajistit provedení její opravy, a to včetně kanalizačních přípojek, bez ohledu na to, že byly tyto kanalizační přípojky vybudovány před účinností nyní platných vyhlášek č. 144/1978 Sb. a č. 154/1978 Sb., o veřejných vodovodech a kanalizacích, a předpisů o způsobu plánování, financování, projektování a provádění vodovodních a kanalizačních přípojek (viz směrnice uveřejněné pod č. 129/1957 Ú.l.). Z porušení této povinnosti vyplývá odpovědnost organizace za vzniklou škodu (např. v důsledku zanedbaného technického stavu kanalizační přípojky). Zavinění poškozeného při přecházení po těchto kanalizačních zařízeních tu nelze vyloučit (§ 441 o.z.).

Súd rozhodujúci o tom, či a do akej miery je odsúdený účastný na rehabilitácii podla druhého oddielu zák. č. 119/1990 Zb. v znení novely, nie je oprávnený skúmat správnost skutkových zistení ani právnych záverov týkajúcich sa rehabilitovaného trestného činu ani trestného činu, ktorého sa rehabilitácia nedotýka. V prípade, že pôvodné odsudzujúce rozhodnutie obsahovalo odsúdenie pre dva trestné činy spáchané v jednočinnom súbehu a nerehabilitovaný trestný čin je založený na tých istých skutkových okolnostiach ako trestný čin rehabilitovaný, je možné pri hodnotení ich vzájomnej závažnosti vyjadriť túto skutočnosť upustením od určenia primeraného trestu za trestný čin rehabilitáciou nedotknutý.