Archiv Sbírky

Ustanovení § 196 odst. 1 o. z. neomezuje právní osobnost právnické osoby v likvidaci ani neupravuje výjimku ze všeobecného zástupčího oprávnění likvidátora, nýbrž (pouze) ukládá likvidátorovi, aby jeho činnost směřovala výhradně k naplnění účelu likvidace, tj. ke zpeněžení majetku zrušené právnické osoby, k vyrovnání dluhů věřitelům a k vyplacení likvidačního zůstatku osobám oprávněným podle zákona, nestanoví-li zákon jinak. Konkretizuje tak (obecnou) povinnost likvidátora jednat s péčí řádného hospodáře, která je upravena v § 159 odst. 1 o. z.

Právnickou osobu proto zavazuje i takové právní jednání uskutečněné likvidátorem, které nesleduje naplnění účelu likvidace.

Okolnost, že poškozený, který utrpěl újmu na zdraví, uplatnil žalobou u soudu nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, popřípadě na pojistné plnění na tuto náhradu, krátce poté zemřel a nárok přešel na jeho dědice, není důvodem ke snížení náhrady.

Úrok z prodlení z pojistného plnění na náhradu za ztížení společenského uplatnění nelze přiznat za dobu před ustálením zdravotního stavu poškozeného.

Pro účely požadavku formy vyjádřeného v § 1906 o. z. se považuje za novaci ve smyslu § 1902 o. z. jen taková dohoda o změně obsahu závazku, kterou se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se závazkem novým.

V případě dohody o změně obsahu závazku za jeho trvání podle § 1901 o. z. se forma takového právního jednání řídí § 564 o. z.

Společenství vlastníků je oprávněno rozhodnout, zda a jaké služby bude zajišťovat vlastníkům jednotek (a k zajištění dodávek těchto služeb je oprávněno sjednávat smlouvy); je rovněž oprávněno rozhodnout, že neplatí-li vlastník jednotky úhradu za poskytované služby řádně, nebude mu služby (některé z nich) zajišťovat. Jde o rozhodnutí která náleží do působnosti shromáždění (§ 1208 písm. d/ o. z.).

Ustanovení § 1186 odst. 2 a 3 o. z. o přechodu dluhů vlastníka jednotky vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a službách, včetně záloh, na nového nabyvatele se uplatní i při přechodu vlastnictví ve veřejné dražbě dobrovolné podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

Skutečnost, že právní názor vyjádřený v rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu je v rozporu s právním názorem vyjádřeným v již dříve vydaném rozhodnutí velkého senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, není důvodem pro postoupení následně projednávané věci, v níž senát Nejvyššího soudu dospěl při svém rozhodování k právnímu názoru odlišnému od právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu, k rozhodnutí velkému senátu.

Žalovaný, který sám nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nebo vůči němuž odvolací soud zastavil odvolací řízení proto, že neuhradil soudní poplatek z odvolání, je i tak osobou subjektivně oprávněnou k podání žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o věci meritorně na základě odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně další žalovaný, jestliže odvolání dalšího žalovaného mělo (mělo mít) podle § 206 odst. 2 věty druhé o. s. ř. suspenzívní účinek i ve vztahu k ostatním žalovaným, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1 o. s. ř.).

Pravomocné usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, není ve smyslu ustanovení § 229 odst. 2 a 3 o. s. ř. pravomocným usnesením odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, a tedy ani způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost.