Archiv Sbírky

K některým sporným otázkám týkajících se promlčení.

Účastník může podat odvolání jen tehdy, jestli z rozhodnutí soudu vzešla na jeho právech újma. Odvolání není proto oprávněn podat účastník, jehož návrhu bylo v řízení před soudem první stolice zcela vyhověno.

Ustanovení § 5 odst. 2 poslední věta vyhl. č. 77/1957 Ú. l., týkající se přestupu zaměstnance nebo člena výrobního družstva do důchodového pojištění členů JZD se společným hospodařením, sleduje ten cíl, aby byl chráněn zaměstnanec nebo člen výrobního družstva, který opustil svou dosavadní práci, aby vstupem do JZD pomáhal k socializaci vesnice. Podmínkou tohoto ustanovení proto je, aby vstup do JZD bezprostředně navazoval na pojištění zaměstnance nebo na pojištění člena výrobního družstva.

Podla vládneho uznesenia z 10. apríla 1957, vydaného k zaisteniu jednotného postupu pri vymáhaní neprávom vyplatených čiastok príjmov z pracovného pomeru, zamestnávatel nemôže požadovať na zamestnancovi vrátenie jednorazového náborového príspevku podla smerníc Ministerstva pôdohospodárstva pre nábor pracovníkov do pôdohospodárstva, vydaných k vykonaniu vládneho uznesenia z 2. decembra 1954, ak zamestnancovi nebolo pri uzavretí pracovnej zmluvy vysvetlené, že ide o zmluvu k vykonaniu smerníc pre nábor pracovníkov do pôdohospodárstva a ak teda zamestnanec nevedel a ani podla okolností nemohol predpokladať, že ide o čiastky omylom vyplatené.

Pro přiznání nároku na prémie nerozhoduje formální pracovní zařazení zaměstnance a vyplacení zaměstnance z mzdového fondu určitého pracoviště, na němž byly splněny podmínky pro prémiování, nýbrž jen skutečně vykonávaná práce zaměstnance, tedy přispění zaměstnance vlastní prací k dobrým pracovním výsledkům pracoviště.

Výkon soudní exekuce vyklizením bytu rodinného příslušníka nelze nařídit bez průkazu o zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování.

Nárok na zaplatenie manka môže podnik uplatniť proti hmotne zodpovednému zamestnancovi a zamestnancovi konajúcemu za podnik, ktorý škodu spoluzavinil, súčasne v jednej žalobe. Pre účinnosťou zák. č. 71/1958 Zb. išlo o záväzok solidárny, podla § 340 obč. zák., podla ktorého sa podnik mohol domáhať solidárnej náhrady škody podla svojej volby na obidvoch spoludlžníkoch, pričom hmotne zodpovedný zamestnanec zodpovedal len do výšky podielu pripadajúceho naňho podla § 348 obč. zák. a zamestnanec konajúci za podnik do celej výšky škody. Po účinnosti zák. č. 71/1958 Zb. hmotne zodpovedný zamestnanec aj zamestnanec konajúci za podnik zodpovedajú podla miery zavinenia (§ 6 odst. 2 cit. zák.), pri čom súd nie je pri rozhodovaní o výške podielov týchto zamestnancov viazaný návrhmi účastníkov.