Sešit č. 2/2025

Při uplatnění principu poctivosti (§ 6 o. z.) lze na základě analogického použití úpravy § 1956 o. z. připustit jednostrannou změnu místa plnění i při změně účtu věřitele.

Doba, po kterou se na vyžádaného k vydání jinému než členskému státu Evropské unie hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, se podle § 101 odst. 6 písm. a) z. m. j. s. nezapočítává do nejvyšší přípustné doby trvání vydávací vazby ani poté, co bylo ustanovením § 3d odst. 3 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, po novele provedené zákonem č. 173/2023 Sb., umožněno vydat vyžádaného v této době takovému státu.

Zásah do základního lidského práva na ochranu zdraví spočívající v tzv. devastaci zbytku života člověka vysokého věku, který byl úrazem natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil ve zdravotnických zařízeních marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení dosavadních nemocí a omezení, je odčinitelný náhradou další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z. 

Důležitým důvodem pro delegaci věci podle § 25 tr. ř. mohou být závažné zdravotní problémy obviněného bydlícího nebo zdržujícího se mimo obvod příslušného soudu, které mu neumožňují dostavit se k tomuto soudu k projednání věci. Nepostačuje pouhé zjištění, že obviněný je invalidní, tedy že byl shledán pokles jeho pracovní schopnosti. V takovém případě je však vhodné zohlednit též stanovisko obviněného.

Návrhem na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení lze napadnout rozhodčí nález též jen ve výroku o náhradě nákladů řízení.

Hrubým ztěžováním výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu § 225 tr. zákoníku je i jednání vyvolávající potřebu jeho podstatně zvýšené aktivity nebo mimořádného úsilí, než jaké činí běžně v rámci plnění pracovních povinností. Mezi běžné pracovní povinnosti insolvenčního správce patří mimo jiné podání návrhu insolvenčnímu soudu na vydání rozhodnutí o nařízení předběžného opatření ohledně dalšího nakládání s nemovitým majetkem určitou osobou.

Společné jmění manželů lze v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vypořádat i nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku jejího zpeněžení.