Sešit č. 8/2008

Bylo-li do obchodního rejstříku zapsáno nařízení exekuce na majetek společníka, nelze tento údaj z obchodního rejstříku vymazat ani tehdy, byla-li exekuce následně zastavena proto, že povinný dlužník částku před jejím nařízením uhradil. Přitom není vyloučeno, aby rejstříkový soud v rámci „ostatních skutečností“ zapsal zastavení exekuce do obchodního rejstříku.

Odvolací soud může změnit svůj právní názor vyjádřený v předchozím zrušujícím usnesení a potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž ten jeho dřívější právní názor nerespektoval.

K rozhodnutí podle § 107a odst. 2 o. s. ř. je příslušný odvolací soud, byl-li návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. podán v průběhu odvolacího řízení; je přitom nerozhodné, že návrh byl podán ještě u soudu prvního stupně v době před předložením věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání.

Příslušenství uplatněného nároku se nestane samostatným předmětem řízení ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., je-li žaloba vzata zpět ohledně části jistiny, a to ani v rozsahu vztahujícím se ke "zpětvzaté jistině".

U pachatele, který se oddává zneužívání návykové látky, může soud uložit ochranné léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. nejen v případech, kdy spáchal trestný čin přímo pod vlivem návykové látky nebo při jejím vlastním zneužívání, ale i tehdy, spáchal-li jej pouze v souvislosti s jejím zneužíváním. Zákonný pojem „v souvislosti s jejím zneužíváním“ stanovený jako podmínka pro uložení ochranného léčení tak vyjadřuje volnější vztah mezi zneužíváním návykové látky a spácháním trestného činu. Proto např. u pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., jehož trestná činnost spočívala v tom, že jiným osobám poskytoval drogy, přičemž sám je osobou, která dlouhodobě konzumuje drogy a je na jejich konzumaci chorobně závislá, je namístě závěr, že takový trestný čin spáchal v souvislosti se zneužíváním návykové látky.

Zákonný znak trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. spočívající v tom, že si pachatel „neoprávněně opatří“ nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména nebo čísla, je naplněn jakýmkoli způsobem jejího získání bez právního důvodu. I nález takové platební karty je jedním ze způsobů, jímž lze naplnit uvedený zákonný znak, jestliže si pachatel ponechá nalezenou platební kartu, a nemá tak v úmyslu ji odevzdat (např. příslušné bance, orgánům Policie České republiky).

Skutek posouzený jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., který spočíval v tom, že pachatel odebral od dodavatele zboží s úmyslem vůbec za ně nezaplatit kupní cenu, není totožný se skutkem posouzeným jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož podstatou bylo to, že pachatel poté, co odebral od dodavatele zboží, činil ve vztahu ke svému majetku takové fiktivní dispozice, kterými předstíral svou neschopnost zaplatit kupní cenu za odebrané zboží. Pravomocné meritorní rozhodnutí o jednom z těchto skutků (např. zprošťujícím rozsudkem) není překážkou ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. pro stíhání pachatele za druhý skutek a pro jiné meritorní rozhodnutí o něm (např. odsuzujícím rozsudkem).