Sešit č. 7-8/1993

V řízení o žalobě o určení otcovství, podané proti soudem ustanovenému opatrovníkovi muže, který už není naživu1), se soudem prováděné dokazování zaměří kromě výslechu matky dítěte, o jehož určení otcovství jde (popřípadě jiné žalující osoby), také např. na svědecký výslech všech osob, informovaných o vztazích muže, který už není naživu,a matky osoby žalují o určení otcovství tohoto muže k ní, jakož i na provedení důkazu konstatováním obsahu všech písemností a listin, předložených a uvedených v řízení k doložení tvrzení žalující osoby. Provést je třeba důkaz i konstatováním spisu o řízení dědictví muže, jehož otcovství má být určeno, a nelze opomenout i možnost zjištění krevní skupiny (složení krve) ze zdravotní dokumentace tohoto již zemřelého muže pro účely případného provedení důkazu krevní zkoušky s využitím údajů z této dokumentace.

Šetřením jiného orgánu ve smyslu ustanovení § 46 odst.4, věta první, zák.práce se rozumí nejen provádění vyšetřovacích úkonů po zahájení trestního stíhání pracovníka (§ 160 a násl.trestního řádu),ale i postup orgánů činných v trestním řízení, jenž směřuje k prověření došlého oznámení o trestném činu, jakož i došlých podnětů k trestnímu stíhání (§ 158 odst.3 trestního řádu). Pokud se tedy jednání pracovníka stalo předmětem šetření uvedených orgánů,prodlužuje se lhůta k podání výpovědi pracovního poměru (k okamžitému zrušení pracovního poměru) tak, že skončí uplynutím dvou měsíců počítaných ode dne, kdy se organizace (zaměstnavatel) dověděla o výsledku tohoto šetření, nejpozději však uplynutím jednoho roku ode dne, kdy důvod výpovědi (okamžitého zrušení pracovního poměru) vznikl.

Nedošlo-li ke skončení zaměstnání pracovníka v hornictví se stálým pracovištěm v hlubinných dolech z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nelze uvedené zaměstnání v podzemí pokládat za jeho dosavadní zaměstnání, a to i když ke skončení zaměstnání na tomto pracovišti došlo z důvodu zdravotní prevence před onemocněním vlivem pracovního prostředí.

Jestliže žadatelka o invalidní důchod teprve v opravném prostředku proti rozhodnutí, jímž jí byl invalidní důchod přiznán, namítne, že mělo být rozhodnuto o úpravě jejího invalidního důchodu jako jediného zdroje příjmu,o niž nežádala, soud potvrdí zákonu odpovídající rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.

Při zvyšování důchodu podle ustanovení zákona č.46/1991 Sb. nelze už měnit měsíční částku důchodů na niž má poživatel důchodu nárok ke dni, od kterého se mu důchod zvyšuje, když tato částka je základem prováděného zvýšení důchodu. Nelze proto ani upravovat výplatu důchodů, jež byla stanovena při souběhu nároků na důchody (§ 56 odst. 1 zákona č.100/1988 Sb.).

Ustanovení § 25 zákona č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podmiňuje možnost úpravy důchodu podle tohoto zákona srovnáním s obecnými předpisy o důchodovém zabezpečení. Je tu třeba posuzovat, zda je tato úprava pro poživatele důchodu výhodnější než podle těchto obecných předpisů. Pobírá-li poživatel důchodu důchod maximální možnou částku,potom přepočet jeho důchodu podle ustanovení zákona č.87/1991 Sb.nemůže mít vliv na výšku jeho důchodu.

Důvodem pro přiznání dávky důchodového zabezpečení, podmíněné zdravotním stavem, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu jakéhokoli zaměstnání, ani to, že nemůže nastoupit do lékaři doporučeného vhodného zaměstnání pro nedostatek takových volných míst, a ani to,že zaměstnavatelé dávají při přijetí do zaměstnání přednost uchazečům s bezvadným zdravotním stavem. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem,posuzovaným příslušnou posudkovou komisí ministerstva práce a sociálních věcí (§ 29 odst.2 a § 37 odst.2 a 3 zákona č.100/1988 Sb.).