Sešit č. 4-5/1992

Státu nevzniká povinnost hradit náklady obhajoby podle § 19 odst. 3 písm. b) zák. č. 119/1990 Sb., ve znění zák. č. 47/1991 Sb., podal-li odsouzený úspěšný návrh na vydání rozhodnutí podle § 2 odst. 2 cit. zák.

Obhájci zvolenému v řízení o stížnosti pro porušení zákona nelze přiznat odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 19 odst. 3 zák. č. 119/1990 Sb. ani v případě, kdy stížnost pro porušení zákona byla generálním prokurátorem podána vzhledem k ustanovení § 30 odst. 2 zák. č 119/1990 Sb. a nejvyšší soud zjistí, že k porušení zákona došlo z důvodů uvedených v § 1 citovaného zákona.

Za úkon právnej pomoci v zmysle vyhl. č. 240/1990 Zb. v znení vyhl. č. 44/1991 Zb. treba považovať aj prevzatie rozhodnutia vydaného podla § 2 ods. 2 zák. č. 119/1990 Zb. v znení zák. č. 47/1991 Zb. o súdnej rehabilitácii (obhajca týmto úkonom preberá obhajobu v zmysle § 15 ods. 3 cit. vyhlášky). Aj v tomto prípade obhajcovi preto patrí okrem odmeny náhrada hotových výdavkov určených paušálnou sumou v zmysle § 19 ods. 3 cit. vyhlášky, a to i vtedy, ak sa na jej náhrade s klientom osobitne nedohodol preto, že obvinený zomrel. V ČR platí vyhláška Ministerstva spravodlivosti č. 270/1990 Sb.

Trestným činem, na nějž se vztahuje pravomoc vojenských soudů podle § 15 odst. 1 tr.ř., je také pokračující trestný čin, jehož útoky byly alespoň zčásti spáchány za trvání poměru, který tuto pravomoc zakládá.Jestliže tedy takový trestný čin vyjde najevo v době, kdy pachatel pravomoci vojenských soudů nepodléhá, a nejde přitom o trestný čin vojenský ani o žádný z trestných činů uvedených v § 14 odst. 3 tr.ř., může vojenský soud věc postoupit příslušnému obecnému soudu nebo u tohoto soudu může přímo podat prokurátor obžalobu; obecný soud pak už věc vojenskému soudu postoupit nemůže ( § 15 odst. 2 tr.ř.).

K otázce nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. c) tr.ř. a k podmínkám, kdy je trestný čin soudce spáchán v souvislosti s výkonem jeho soudcovské funkce ve smyslu § 54 zák. č. 36/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů (nyní ve smyslu § 55 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb.).Odmítá-li soudce vojenského soudu vykonávat soudcovskou funkci v určitém místě a je-li pro tento čin trestně stíhán, jde o čin spáchaný v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Za takový čin lze soudce vojenského soudu trestně stíhat jen se souhlasem orgánu, který ho do soudcovské funkce zvolil (jmenoval), přičemž bez tohoto souhlasu je trestní stíhání nepřípustné.Svolení uvedeného orgánu je třeba k trestnímu stíhání pro takový trestný čin i v případě, kdy osoba, která jej spáchala, již soudcovskou funkci nevykonává.

Je vo výlučnej právomoci predsedu senátu rozhodnúť, či dá alebo nedá súhlas na zhotovenie zvukového alebo obrazového záznamu z hlavného pojednávania. Toto rozhodnutie nemá charakter opatrenia pri vedení pojednávania. Nemožno sa preto domáhať postupom podla § 203 odst. 3 Tr.por., aby súhlas na zhotovenie uvedených záznamov vydal senát.Odoprením súhlasu na zhotovenie takého záznamu nie je porušená zásada verejnosti pojednávania ( § 2 odst. 10 Tr.por.).

Jsou-li opatřeny po seznámení obviněného s výsledky vyšetřování podle § 166 odst. 1 tr.ř. nové důkazy, je nutno s výsledky tohoto doplnění obviněného seznámit postupem podle § 166 tr.ř. Jde přitom o úkon, který je vykonáván vůči obviněnému, takže nestačí, když o nově opatřených důkazech je informován jen obhájce obviněného.Prohlášení obviněného, že si nepřeje být seznámen s dalšími důkazy, které mají být teprve opatřeny, nezbavuje vyšetřovatele povinnosti po doplnění vyšetřování vyrozumět obviněného podle § 166 odst. 3 tr.ř. o seznámení s jeho výsledky.