Sešit č. 3/1998

Povinnost zaplatit zálohu na náklady konkursu má především navrhovatel - věřitel. Podá-li návrh na prohlášení konkursu dlužník, lze i po něm požadovat zaplacení zálohy, avšak jeho neschopnost okamžitě ji složit nemůže vést k zastavení konkursního řízení.

Úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu o těchto nárocích, podanou úpadcem po prohlášení konkursu, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace. 

Správce konkursní podstaty není účastníkem konkursního řízení. Jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům a nelze jej považovat za zástupce konkursních věřitelů ani za zástupce úpadce. Ve sporu, v němž správce vymáhá ve prospěch podstaty pohledávku úpadce, musí být jako žalobce uveden přímo správce, označený svým jménem, příjmením, povoláním, bydlištěm a funkcí (“správce konkursní podstaty úpadce XY”). 

Označí-li správce konkursní podstaty jako žalobce úpadce, i když je z žaloby patrno, že ji podal z titulu své správcovské funkce, jde o vadu podání (vadu v označení účastníka řízení), k jejímuž odstranění je třeba správce vyzvat postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. 

Nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, které jsou samostatně upraveny, mají odlišné důsledky a pojí se s nimi i rozdílné reakce soudu. Jestliže odvolací soud výrok o zastavení řízení pro vady podání potvrdil pro neexistenci podmínky, za níž může ve věci jednat, vymezil obsah daného vztahu jinak než soud prvního stupně a založil tak přípustnost dovolání proti usnesení podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Plná moc udělená mezi občany sama o sobě není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 176 tr. zák. o trestném činu padělání a pozměňování veřejné listiny, a to ani tehdy, byly-li podpisy na příslušné listině ověřeny notářem podle § 72 odst. 1 písm. b) zák. č. 358/1992 Sb. Veřejnou listinou je plná moc jedině tehdy, byla-li pořízena formou notářského zápisu o právním úkonu podle § 62 odst. 1 a násl. zák. č. 358/1992 Sb., a to se zřetelem k ustanovení § 2 a § 6 cit. zák.

Žádost obžalovaného, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti (§ 202 odst. 4 tr. ř.), a jeho souhlas s přečtením protokolu o výslechu svědka v hlavním líčení (§ 211 odst. 1 tr. ř.) musí učinit obžalovaný osobně, a nikoli prostřednictvím obhájce, neboť jde o úkony, jejichž povaha takový postup vylučuje. Pokud je neučiní ústně do protokolu, může tak učinit jiným způsobem stanoveným pro podání, tj. písemně, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem (§ 59 odst. 1 tr. ř.), vždy ovšem tak, aby nebylo pochyb, že jde o podání učiněné osobně obžalovaným. Zákon nepřipouští učinit tyto úkony telefonicky.

Jestliže soud uloží povinnost byt vyklidit po zajištění bytové náhrady, nemůže výrok o povinnosti byt vyklidit nabýt samostatně právní moci.

Bytovou náhradu lze zajistit jiným způsobem než podle ustanovení § 1 a § 2 zákona č. 102/1992 Sb., a to např. smlouvou ve prospěch třetího uzavřenou s jiným pronajímatelem než s obcí.

Nabízí-li oprávněný jako náhradní byt ten byt, k němuž mu dosud svědčí právo nájmu, lze mít podmínku, aby byt byl právně volný, za splněnou i tehdy, doloží-li, že s pronajímatelem uzavřel dohodu o skončení nájmu s odkládací podmínkou podle ustanovení § 36 o. z.

Za výrok o trestu ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2, věty druhé, tr. zák., který soud musí zrušit při ukládání souhrnného trestu, je třeba považovat souhrn všech dílčích výroků týkajících se určitého trestu nebo více druhů trestů uložených vedle sebe. Pokud však v rozporu s citovaným ustanovením nebyl v rámci rozhodování o souhrnném trestu zrušen některý z trestů uložených dřívějších rozsudkem, nelze jen na základě skutečnosti, že pozdějším rozsudkem nebyl již tento trest jako trest souhrnný uložen znovu, dovozovat, že předcházející rozsudek ohledně tohoto trestu pozbyl platnosti a že takový trest nelze vykonat. Jde-li o trest zákazu činnosti, není proto vyloučeno, aby jednání pachatele, který vykonává činnost, jež mu byla zakázána, bylo posouzeno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.