Sešit č. 2/1997

Vrchní soud bez ohledu na to, že v trestní věci rozhoduje jako soud odvolací, je v případě rozhodování o návrhu na prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. v postavení soudu prvního stupně a proti jeho rozhodnutí je proto přípustná stížnost.

Osoba, která odstraní z objektu, v němž se provádí domovní prohlídka, věc, jejíž nalezení je domovní prohlídkou sledováno, se nedopouští trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle okolností může jít o trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák. nebo o jednání, kterým se ruší řízení a za které lze uložit pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. ř.

Odvolací soud nemůže v rozsudku soudu prvního stupně při nedotčeném výroku o vině zrušit výrok o uložení jednoho druhu trestu, ponechat nedotčený výrok o uložení jiného druhu trestu a vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Tím, že odvolací soud svým rozhodnutím učiní pravomocným výrok o vině a výrok o některém druhu trestu, je trestní stíhání pravomocně skončeno a nadále již je podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nepřípustné, byť by mělo být vedeno jen za účelem zjištění podmínek pro uložení dalšího druhu trestu.

K výkladu znaků trestného činu porušování autorského práva podle § 152 tr. zák.: Smlouvou o vytvoření díla, resp. o podání výkonu, ve smyslu § 27, ve spojení s § 39 odst. 1 autorského zákona ( č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů ), nevzniká objednateli oprávnění šířit umělecké dílo, resp. podaný výkon prodejem rozmnoženin jeho zvukového záznamu ( § 22, § 39 odst. 1 citovaného zákona). Ustanovení § 152 tr. zák. je tzv. normou blanketní, která odkazuje na předpisy o právu autorském. Z hlediska posuzování subjektivní stránky jednání pachatele tohoto trestného činu proto platí, že neznalost autorského zákona se posuzuje stejně jako neznalost normy trestní, a pachatele proto nevyviňuje.

I. Byl-li trest odnětí svobody, uložený za trvání České a Slovenské Federativní Republiky soudem se sídlem na území dnešní Slovenské republiky, vykonáván na území České republiky na základě ustanovení čl. II bod 7 zák. č. 25/1993 Sb., hledí se na odsouzení jako na odsouzení soudem České republiky (srov. č. 37/1996 Sb. rozh. tr ). Soud České republiky příslušný podle § 333 odst. 1 tr. ř. je proto oprávněn v rámci tohoto vykonávacího řízení rozhodnout podle § 64 odst. 1 tr. zák., že odsouzený vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen takovým rozsudkem a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn, neboť se ve zkušební době neosvědčil. II. V rozhodnutí podle § 64 odst. 1 tr. ř., že se vykoná zbytek trestu odnětí svobody, soud nestanoví zařazení odsouzeného pro výkon zbytku tohoto trestu podle § 39a odst. 2 písm. a) až d) tr. zák. do některého z typů věznic, poněvadž zbytek trestu se začne vykonávat ve věznici toho typu, v níž byl odsouzený zařazen před svým podmíněným propuštěním.

Pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. ř. lze za splnění zákonných podmínek uložit i právnické osobě.

Obviněnému má být doručen do vlastních rukou opis trestního příkazu. Protože faxová kopie nemá takový charakter, nenastávají jejím doručením účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku, a to ani v případě, že je obviněnému předána dožádaným soudem a obviněný její přijetí svým podpisem potvrdí.