Rok 2012

V rozhodnutí podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. o povinnosti odsouzeného nahradit odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem soud uloží odsouzenému, který nemá nárok na bezplatnou obhajobu, povinnost zaplatit státu stejnou částku, jakou soud předtím podle § 151 odst. 2 tr. ř. pravomocně přiznal tomuto obhájci a posléze mu ji i vyplatil, tj. nejen částku představující odměnu obhájce a náhradu jeho hotových výdajů, ale i částku připadající na daň z přidané hodnoty, pokud je obhájce plátcem této daně, a má tedy povinnost odvést ji státu.

Jestliže bylo obviněnému nebo pachateli činu jinak trestného, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný, uloženo ochranné léčení, s jehož výkonem bylo započato před 1. 1. 2009, muselo být soudem nejpozději do dne 31. 12. 2010 rozhodnuto o tom, zda se toto ochranné léčení prodlužuje. Pokud k takovému rozhodnutí nedošlo, rozhodne soud podle § 353 odst. 1 tr. ř. o propuštění této osoby z ochranného léčení.

Součástí rodičovské zodpovědnosti tak, jak je vymezena v ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., není vyživovací povinnost rodiče k dítěti. Tato povinnost vyplývá ze samé podstaty právního vztahu rodičovství. Neplnění vyživovací povinnosti rodičem, byť je lze považovat za soustavné a dlouhodobé, se do oblastí výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti podle § 31 odst. 1 zákona o rodině nemusí negativně promítat; za situace existujícího vzájemného citového vztahu mezi nezletilým dítětem a rodičem, jejich kontaktů a zájmu rodiče o dítě, proto není v zájmu nezletilého, aby rodič byl rodičovské zodpovědnosti zbaven (§ 44 odst. 3 cit. zákona) či aby jeho rodičovská zodpovědnost byla omezena (§ 44 odst. 2 cit. zákona).

Soudní exekutor není oprávněn rozhodovat o opožděnosti návrhu povinného na zastavení exekuce dle § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. V případě souhlasu oprávněného s opožděným návrhem na zastavení exekuce exekuci zastaví, při nesouhlasu oprávněného s opožděným návrhem jej postoupí k rozhodnutí exekučnímu soudu.

Nepodaří-li se z dostupných důkazů spolehlivě zjistit, jakou pohnutkou byl pachatel ke svému činu veden, nelze z toho bez dalšího usuzovat na chybějící úmysl způsobit postiženému smrtelný následek (§ 219 odst. 1 tr. zák.*), jestliže je tento úmysl dostatečně zřejmý z prokázaných okolností a intenzity vykonaného útoku, zejména použije-li pachatel zbraň, o které ví, že svojí povahou je způsobilá jiného usmrtit, a útok záměrně vede proti těm částem těla, kde jsou uloženy orgány důležité pro život. * Poznámka redakce: Nyní jde o ustanovení § 140 odst. 1 tr. zákoníku

Řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení insolvenčního řízení soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku, je-li předmětem žaloby pohledávka, kterou věřitel mohl přihlásit do insolvenčního řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř., § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona); to platí i tehdy, byl-li již prohlášen konkurs na majetek dlužníka.

Spolupachatel trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Nyní jde o trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku., který sice sám fyzicky nenapadl poškozeného, odpovídá podle § 9 odst. 2 tr. zák. Nyní jde o ustanovení § 23 tr. zákoníku. za těžkou újmu na zdraví poškozeného, byla-li mu způsobena jednáním jiného spolupachatele v rámci společného jednání všech spolupachatelů při uskutečňování jejich společného úmyslu. Jestliže došlo ke spáchání trestného činu úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, pak skutečnost, že některá z nich jednala ve stavu zmenšené příčetnosti podle § 32 odst. 1 tr. zák. Nyní jde s určitou modifikací o ustanovení § 27 tr. zákoníku., nemá žádný význam ani pro závěr o jejich spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., ani pro trestní odpovědnost dalších spolupachatelů.