Rok 2007

Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se prohlášením konkursu na majetek výživou povinné osoby nepřerušuje řízení o výživném nezletilého dítěte; okruh účastníků takového řízení se nemění a správce konkursní podstaty povinné osoby se účastníkem řízení namísto povinné osoby nebo i vedle ní nestává. Nebyla-li vyživovací povinnost povinné osoby k nezletilému dítěti soudně upravena před prohlášením konkursu na majetek povinné osoby a řízení o soudní úpravě vyživovací povinnosti povinné osoby k nezletilému dítěti bylo zahájeno až po prohlášení konkursu, jsou ve smyslu ustanovení § 94 o. s. ř. a § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastníky takového řízení jak ti, kdo by jimi byli i jinak, tak i správce konkursní podstaty povinné osoby. Vyživovací povinnost rodičů k dětem, které nejsou samy schopny se živit, je vyživovací povinností ze zákona (§ 32 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů); pohledávka výživného, na které nezletilému vznikl nárok pro dobu před prohlášením konkursu na majetek povinné osoby, proto musí být přihlášena do konkursu postupem podle § 20 uvedeného zákona bez zřetele k tomu, zda dosud probíhá soudní řízení ohledně určení jejího rozsahu. Pohledávky výživného nezletilého dítěte vzniklé po prohlášení konkursu na majetek povinné osoby jsou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů pohledávkami za podstatou bez zřetele k tomu, zda výše výživného byla určena pravomocným soudním rozhodnutím. Je-li výše výživného nezletilého dítěte pro dobu po prohlášení konkursu na majetek povinné osoby stanovena vykonatelným soudním rozhodnutím vydaným po prohlášení konkursu po řízení zahájeném před prohlášením konkursu, může se správce konkursní podstaty jako osoba, která nebyla účastníkem tohoto řízení a která má za to, že takto určená pohledávka za podstatou neodpovídá majetkovým poměrům úpadce, domáhat soudně určení výše takové pohledávky za podstatou.

I. I když odvolací soud k odvolání obviněného nesprávně přezkoumal napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu, ačkoli odvolací námitky obviněného se týkaly i výroku o vině, Nejvyšší soud není takovým postupem odvolacího soudu vázán, a proto dovolání obviněného směřující i proti výroku o vině je přípustné. II. Dobrovolné upuštění od pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 a § 250b odst. 1 tr. zák. je vyloučeno nejen za předpokladu, že pachatel zanechal dalšího jednání až po výslovném projevu poškozeného, který dal pachateli najevo odhalení jeho podvodného jednání, ale i tehdy, jestliže tak pachatel učinil poté, co ho poškozený upozornil na pochybnosti o správnosti předložených údajů v žádosti o poskytnutí úvěru, o jejichž nepravdivosti pachatel věděl.

Je-li předmětem neplatné nájemní smlouvy věc, je nájemce povinen vydat majetkový prospěch, který získal užíváním věci, a pronajímatel prospěch, nabytý zaplacením nájemného (§ 457 obč. zák.); tyto povinnosti jsou povinnostmi vzájemně podmíněnými (§ 560 obč. zák.). Povinnost nájemce vrátit (vydat) pronajímateli věc, kterou užíval na základě neplatné smlouvy, není povinností vzájemně podmíněnou povinností pronajímatele vrátit nájemci úhradu (nájemné), které pronajímateli podle takové smlouvy zaplatil za užívání věci.

Jestliže soud pro mládež ukládá mladistvému trestní opatření v podobě nepodmíněného odnětí svobody, musí podle § 76 zákona o soudnictví ve věcech mládeže a podle § 5 odst. 3 a § 8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdější předpisů, vždy rozhodnout o jeho zařazení do věznice pro mladistvé (§ 9 odst. 1 citovaného zákona). Výrok o zařazení mladistvého do věznice pro mladistvé je tedy obligatorní součástí výrokové části odsuzujícího rozsudku, jímž bylo uloženo trestní opatření nepodmíněné odnětí svobody ve smyslu § 122 odst. 1, věta čtvrtá, tr. ř.

Občanskoprávní nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě se promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě peněžitého důchodu.

I. Pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák. je podstatné, aby pachatel jednal způsobem zde uvedeným až poté, co již nastaly účinky prohlášení konkursu, o nichž věděl z usnesení soudu o prohlášení konkursu, pokud usnesení o prohlášení konkursu posléze nabylo právní moci. Účinky prohlášení konkursu nastávají podle § 13 odst. 6 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, vyvěšením usnesení na úřední desce soudu, který prohlásil konkurs. Tímto okamžikem se dlužník stává úpadcem a mimo jiné mu vznikají povinnosti k součinnosti se správcem konkursní podstaty a s konkursním soudem podle § 17 až § 18 citovaného zákona. Okamžik, kdy byl podán návrh na prohlášení konkursu, nemá právní význam z hlediska spáchání trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák., ale může mít vliv na posouzení jednání dlužníka ve vztahu k trestnému činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák. II. Jednání pachatele spočívající v maření výkonu funkce správce konkursní podstaty ve smyslu § 126 odst. 1 tr. zák. neznamená, že by muselo dojít k úplnému zmaření výkonu této funkce. Postačí tedy takové počínání pachatele, které je k tomu způsobilé, třebaže se podařilo zvýšeným úsilím správce konkursní podstaty překonat mařící jednání pachatele a dosáhnout toho, že majetek náležící do konkursní podstaty byl zjištěn a zpeněžen, resp. vrácen do konkursní podstaty a použit k uspokojení věřitelů. III. Škodu u trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. pro účely jeho přísnější právní kvalifikace podle § 256 odst. 3 a 4 tr. zák. představuje hodnota zničeného, poškozeného, zatajeného, zcizeného, učiněného neupotřebitelným nebo odstraněného majetku dlužníka, který by bylo možné použít k uspokojení pohledávek jeho věřitelů, kdyby si dlužník nepočínal způsobem uvedeným v citovaném ustanovení. Tato škoda odpovídá výši zmařených pohledávek jen tehdy, je-li hodnota uvedeného majetku dlužníka stejná nebo vyšší.

Zřízením zástavního práva k zajištění pohledávky se nezvyšuje (nerozmnožuje) majetek zástavního věřitele. Protože zástavní právo nemá samo o sobě jakoukoliv majetkovou hodnotu, nevzniká zástavnímu věřiteli škoda jen v důsledku toho, že zástavní právo zaniklo, aniž by byla zajištěná pohledávka uspokojena; ke škodě dochází jen tehdy, kdyby zajištěnou pohledávku bylo možné úspěšně vymoci jen ze zástavy, popřípadě kdyby uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy bylo pro zástavního věřitele - ve srovnání s jinými způsoby úhrady pohledávky - rychlejší nebo spojené s nižšími náklady. Byl-li ustanoven podle § 30 o. s. ř. zástupcem advokát účastníku, který má právo, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, vychází soud při určení odměny za zastupování pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 151 odst. 2, části první věty před středníkem, o. s. ř. zásadně z vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, aniž by bylo významné, že ustanovený advokát má za výkon zástupčí činnosti vůči státu (České republice) podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. nárok na odměnu nikoliv podle uvedeného právního předpisu, ale vždy podle ustanovení § 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně a že o tomto nároku ustanoveného advokáta dosud nebylo soudem rozhodnuto.