Rok 2002

I. Větší rozsah zkrácení daně nebo podobné povinné platby ve smyslu § 148 odst. 1 tr. zák. odpovídá v peněžním vyjádření hranici větší škody nebo většího prospěchu podle § 89 odst. 11 tr. zák. 

II. Podniká-li fyzická osoba v rámci sdružení, které není právnickou osobou, podle § 829 a násl. obč. zák. s jinými podnikateli jako účastníky sdružení, může spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák., jestliže úmyslně zatají část příjmů dosažených společnou podnikatelskou činností, a to nejen ve vztahu ke zkrácení vlastní daňové povinnosti, ale rovněž ohledně daňové povinnosti ostatních účastníků sdružení. 

III. Výsledky, k nimž v otázce rozsahu daňové povinnosti a jejího nesplnění (zkrácení) dospěl v daňovém řízení správce daně (příslušný finanční úřad), nelze bez dalšího přejímat do trestního řízení a toliko na jejich podkladě není možné činit závěr o existenci či neexistenci trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák.

Jestliže smlouva o zřízení věcného břemene neobsahuje žádný údaj o úplatnosti tohoto práva, pak platí, že věcné břemeno bylo sjednáno bezúplatně; povinnost oprávněného z věcného břemene nést přiměřené náklady na zachování a opravu nemovitosti, kterou užívá, tím není dotčena (§ 151n odst. 3 obč. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000). 

Prostory, jež oprávněná osoba užívá z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni, nemohou být za trvání věcného břemene vlastníkem, kterého věcné břemeno omezuje, platně (znovu) přenechány do užívání nájemní smlouvou, byť by šlo o smlouvu uzavřenou s nositelem práva odpovídajícího věcnému břemeni. 

K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni, které zatěžuje nemovitost, privativní novací (§ 570 obč. zák.) je nutný vklad takové dohody do katastru nemovitostí.

I. Soudní tajemnice, proti jejímuž usnesení podal obhájce stížnost, nemůže učinit rozhodnutí podle § 146 odst. 1 tr. ř. (formou tzv. autoremedury), i kdyby byly jinak splněny podmínky pro postup upravený v tomto ustanovení a v § 7 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. 

II. Stížnosti ustanoveného obhájce proti usnesení o výši jeho odměny a náhrady hotových výdajů učiněnému podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. nelze vyhovět postupem podle § 146 odst. 1 tr. ř. v případech, kdy stranou trestního řízení, jíž se změna původního usnesení dotýká, je odsouzený.

Proti usnesení, kterým krajský soud vyloučí věc ze společného řízení (§ 23 odst. 1 tr. ř.) a postoupí ji okresnímu soudu k projednání a rozhodnutí (§ 23 odst. 2, věta za středníkem, tr. ř.), není stížnost přípustná. Postoupení věci okresnímu soudu krajským soudem je speciálním případem postoupení věci upraveným v § 23 odst. 2 tr. ř., proti němuž není přípustná stížnost (§ 141 odst. 2 tr. ř.).

Návrhu účastníka řízení na přiznání osvobození od placení soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.) pro řízení v prvním a druhém stupni lze vyhovět, jen požádá-li o osvobození před pravomocným skončením řízení.

Provozovatel telefaxového spojení není orgánem, který má povinnost podání doručit ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř. Učiní-li účastník řízení podání telefaxem, je pro posouzení včasnosti takového podání rozhodné, kdy došlo soudu.

I když se přípravné řízení proti obžalovanému důvodně konalo ve formě řízení proti uprchlému (§ 302 odst. 1 tr. ř.), je povinností soudu po podání obžaloby zjišťovat, zda u obžalovaného přetrvávají důvody pro tento zvláštní způsob řízení i ve stadiu řízení před soudem, tzn. zda se obžalovaný nadále vyhýbá některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 302 odst. 1 tr. ř. trestnímu řízení. Pokud tomu tak již není, soud pokračuje v řízení podle obecných ustanovení trestního řádu, a nikoliv podle zvláštních ustanovení o konání řízení proti uprchlému.