Rok 1999

Skutečnost, že úpadce po prohlášení konkursu učinil právní úkon týkající se majetku patřícího do konkursní podstaty, nemá sama o sobě za následek neplatnost tohoto právního úkonu podle § 39 o. z. Tyto právní úkony jsou neúčinné vůči konkursním věřitelům ( § 14 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a to jen tehdy, jestliže poškozují podstatu; mají-li za následek rozmnožení konkursní podstaty, jsou vůči konkursním věřitelům také účinné. Dospěje-li správce konkursní podstaty k závěru, že právní úkon není neúčinný, nebo rozhodne-li se neúčinnost právního úkonu neuplatnit, je oprávněn požadovat, aby bylo vydáno plnění, které patří do konkursní podstaty; toto plnění může požadovat jak od druhého účastníka právního úkonu, tak i od úpadce (obdržel-li sjednané plnění) nebo od jiných osob, kterým bylo plnění podle právního úkonu poskytnuto.

Vojenskou činnou službou ve smyslu § 269 tr. zák. se rozumí mimo jiné také vojenské cvičení ( § 20 odst. 2 písm. f/, § 39 zák. č. 92/1949 Sb. branný zákon, ve znění pozdějších předpisů). Nenastoupení vojenského cvičení v úmyslu trvale se vyhnout této formě vojenské činné služby proto vykazuje znaky trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 tr. zák., a nikoliv podle § 270 tr. zák.

Ustanovení § 18a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. se vztahuje na náhrady, které pozemkový fond poskytuje podle první věty § 18a odst. 1 tohoto zákona, tedy na případy, kdy pozemkový fond poskytuje oprávněným osobám náhrady namísto obce nebo okresního úřadu včetně náhrad poskytovaných podle § 14 odst. 1 téhož zákona.

Soud nemůže konat řízení proti uprchlému podle § 302 odst. 1 a násl. tr. ř. jen proto, že se mu nepodařilo doručit obviněnému předvolání k hlavnímu líčení na adresu formálně vykazovaného bydliště, jestliže předvolání vůbec nebylo doručováno na adresu, kterou obviněný podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř. při výslechu před vyšetřovatelem uvedl jako adresu určenou pro doručování s tím, že v místě vykazovaného bydliště se nezdržuje. Řízení proti uprchlému se před soudem koná jedině na návrh státního zástupce podle § 305 tr. ř. Jestliže státní zástupce takový návrh neučinil, není tento nedostatek nahrazen tím, že státní zástupce k dotazu soudu uvedl, že s řízením proti uprchlému souhlasí.

Osobám odvozujícím nárok na vydání věci z poměru k jednomu ze spoluvlastníků, jejichž věc přešla na stát podle § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se nemůže dostat více, než činil podíl jejich právního předchůdce, a to ani tehdy, jestliže zbylí původní spoluvlastníci, případně další oprávněné osoby uvedené v § 3 odst. 4 tohoto zákona, nárok na vydání věci neuplatnili.

Ani opakovaný postih pro běžné přestupky v době rozhodné pro zahlazení odsouzení nemusí sám o sobě vždy odůvodňovat závěr, že odsouzený nevedl v této době řádný život ve smyslu § 69 odst. 1 tr. zák. a že tedy zahlazení odsouzení zatím nepřichází v úvahu, zejména pokud tyto přestupky svou povahou nesouvisejí s odsouzením.

Za osoby, které se staly osobami oprávněnými podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (ve znění pozdějších předpisů), teprve dnem vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., nelze považovat ty, jež přede dnem 1. listopadu 1994 nesplňovaly kteroukoli podmínku požadovanou tímto zákonem, tedy např. i podmínku státního občanství ČSFR (ČR), ale jen ty, které nesplňovaly právě a jedině podmínku nálezem Ústavního soudu zrušenou, totiž podmínku trvalého pobytu na území ČSFR (ČR). I osoby, kterým možnost uplatnění nároků poskytl teprve citovaný nález Ústavního soudu, musely ostatní podmínky požadované zákonem č. 87/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), tedy i podmínku státního občanství ČSFR (ČR), splňovat ke dni uplynutí lhůty určené ustanovením § 5 odst. 2 tohoto zákona, tedy k 1. říjnu 1991.