Rok 1998

I. Ustanovení § 65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost lze aplikovat pouze ve vztahu k tzv. konkrétní nebezpečnosti činu pro společnost, jejíž stupeň se určuje podle hledisek stanovených v § 3 odst. 4 tr. zák., a nikoli ve vztahu k tzv. typové nebezpečnosti, která je vyjádřena ve formálních znacích trestného činu. O zánik tzv. typové nebezpečnosti jde v případě, kdy trestnost činu zanikla vzhledem k takové změně právního řádu, při které čin nadále nevykazuje formální znaky trestného činu. V takovém případě je třeba aplikovat ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. II. Jednání spočívající v tom, že pachatel zkrátí daň, kterou je státu povinen odvést jako provozovatel podnikání, byť jde o podnikání provozované bez potřebného povolení orgánu státní správy, lze posoudit jako trestný čin podle § 148 tr. zák., jestliže v době zkrácení daně pachateli již nehrozí trestní stíhání pro trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 tr. zák. vzhledem ke změně právního řádu, z níž vyplývá, že např. k podnikání nadále není třeba povolení a pachateli byla tato skutečnost známa.*)

Na základě rozhodnutí ukládajícího povinnost veřejné obchodní společnosti nelze nařídit výkon rozhodnutí proti společníku této společnosti, třebaže tento společník ze zákona ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem. 

Pokud výzva ke splacení daňového nedoplatku, kterou se ručiteli ukládá peněžité plnění, má náležitosti předepsané zákonem pro rozhodnutí ve věcech daní a poplatků, je podkladem pro soudní výkon rozhodnutí anebo pro správní exekuci.

Opatření předsedy okresního soudu podle § 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, o přidělení trestní věci konkrétnímu soudci, není úkonem orgánu trestního řízení, jenž směřuje k trestnímu stíhání pachatele ( § 67 odst. 3 písm. a/ tr. zák.), kterým se přerušuje promlčení trestního stíhání.Zásada vyplývající z ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího zákona, jestliže je to pro pachatele příznivější, se uplatní i při posuzování otázky, zda je či není trestní stíhání promlčeno podle § 67 odst. 1 tr. zák., v tom smyslu, že se vychází z délky promlčecí doby určené trestní sazbou trestu odnětí svobody toho trestného činu, jehož kvalifikace podle této zásady připadá v úvahu.

Nedoplní-li dovolatel své dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu učiněné telefaxem předložením jeho originálu nejpozději do tří dnů od jeho odeslání, je pro posouzení včasnosti dovolání za této situace rozhodné, kdy bylo dovolání, učiněné písemně, podáno u soudu nebo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (např. poště).

Usnesení o propuštění zadržené osoby na svobodu podle § 77 odst. 2 tr. ř. není rozhodnutím o vazbě, takže proti němu není přípustná stížnost ( § 141 odst. 2, § 74 odst. 1 tr. ř. a contr.).

Naproti tomu usnesení o nahrazení vazby zárukou nebo slibem podle § 73 tr. ř., resp. peněžitou zárukou podle § 73a tr. ř., jsou rozhodnutími o vazbě, proti kterým je podle § 74 odst. 1 tr. ř. přípustná stížnost.

Rozhodnutí, jímž na základě závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, je rozhodnutím obsahově měnícím, a dovolání je proti němu přípustné. 

Okolnost, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, ačkoli pro takový postup nebyly vytvořeny podmínky včas podaným odvoláním, nezakládá vadu řízení ve smyslu ustanovení § 237 písm. d) o. s. ř.;*) je však jinou vadou než vyjmenovanou v § 237 o. s. ř., která je způsobilá přivodit nesprávnost rozhodnutí ( § 242 odst. 1 o. s. ř.).

*) ve znění účinném do 31. 12. 1995 ( před novelizací občanského soudního řádu zákonem č. 238/1995 Sb.)

Jestliže poučení o odvolání neobsahuje údaj o tom, u kterého soudu má být odvolání podáno, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení rozhodnutí (§ 204 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).