Rok 1997

Odběr krve za účelem její zkoušky podle ustanovení § 114 odst. 2 tr.ř. se provede - nejde-li o úkon neodkladný, popř. neopakovatelný podle § 160 odst. 4 tr.ř. - až po zahájení trestního stíhání, jsou-li pro postup podle § 160 odst. 1 tr.ř. splněny zákonné podmínky. Odebrat krav může kterýkoli lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, i když jde o vzorek krve, který má být předmětem znaleckého důkazu ve smyslu § 105 odst. 1 tr.ř.

Stavbou, kterou má na zřeteli ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb., lze rozumět pouze takovou stavbu, kterou nelze bez nežádoucích obtíží, spočívajících zejména v neúměrných nákladech, technické náročnosti, v nebezpečí nadměrného poškození nebo znehodnocení, přemístit z pozemku, na němž stojí, na jiné místo, tedy stavbu relativně trvalého charakteru. Okolnost, že stavebník nezřídil tuto stavbu v souladu s právními předpisy, ani ji takto neužíval, není pro aplikaci ustanovení § 10 odst. 4 zákona 403/1990 Sb. relevantní

Povinnost svědka strpět sejmutí svých daktyloskopických otisků příslušníkem Policie České republiky není výslovně v trestním řádu stanovena. Jestliže však má být tímto postupem zjištěna totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, lze od svědka vyžadovat, aby strpěl sejmutí otisků prstů na základě ustanovení § 114 odst. 3 tr.ř., a to i s upozorněním na následky nevyhovění (§ 114 odst. 4, § 66 tr.ř. ). Přitom za zjišťování totožnosti osoby ve smyslu uvedeného ustanovení je nutno považovat každé objasňování směřující k identifikaci osob, které se zdržovaly na místě činu, tedy i určování, komu patří otisky prstů na tomto místě nalezené. Povinnost strpět úkony potřebné pro takové zjištění se proto může týkat i osob, jejichž totožnost je již známa. V řízení před soudem může být opakované odepření svědka strpět sejmutí svých daktyloskopických otisků za takových okolností považováno za zmaření jednání soudu ve smyslu § 169b tr.zák., o trestném činu pohrdání soudem.

Předchozí odsouzení či potrestání pachatele za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.zák., jímž si pachatel přisvojil cizí věc nebo k tomu směřoval, je nutno považovat za odsouzení či potrestání za takový čin ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 písm. e) tr.zák. o trestném činu krádeže.

Je-li vyvlastněný pozemek zčásti zastavěn provozními budovami podniku, pro jehož výstavbu byl vyvlastněn, a zčásti uvnitř oploceného areálu podniku plní funkci vnitropodnikové komunikace nebo jiných pro provoz podniku nezbytných ploch,je takto vyvlastněný pozemek využíván k účelu, pro který byl vyvlastněn ( § 6 odst. 1 písm. i/ zákona č. 87/1991 Sb.).

Zavedení národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb. neznamenalo odnětí vlastnictví ve prospěch jiného subjektu. Nedošlo tu tedy k přechodu věcí na stát ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb., popřípadě k převzetí věci státem.

Vypuštění dílčích útoků pokračujícího trestného činu z popisu skutku ve výroku rozsudku oproti obžalobě má důsledky obdobné jako zprošťující rozsudek. Podá-li proto poškozený odvolání proti výroku takového odsuzujícího rozsudku, jímž byl podle § 229 odst. 3 tr.ř. per analogiam odkázán se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních, jde o odvolání podané osobou neoprávněnou a odvolací soud je z tohoto důvodu zamítne podle § 253 odst. 1 tr.ř.