Rok 1996

Zaplatí-li odsouzený peněžitý trest prostřednictvím pošty poštovní poukázkou, je pro posouzení otázky, kdy byl peněžitý trest vykonán, rozhodné datum, kdy odsouzený příslušnou částku poukázal na poště, a nikoli datum, ze kterého pochází výpis z bankovního účtu soudu, na který platba peněžitého trestu došla.

Náhrady za znehodnocenou stavbu (§ 23 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.) se nemůže domáhat bývalý vlastník stavby, který ji převedl na jinou osobu. /1/

Nebylo-li trestní stíhání skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby proto, že rozsudek soudu prvního stupně byl v odvolacím řízení zrušen pro tak podstatnou procesní vadu předcházejícího řízení, jakou je nedostatek poučení svědků o právu odepřít výpověď podle § 100 tr. ř., nelze činit přesvědčivý závěr, že trestní stíhání nebylo možné skončit v uvedené lhůtě ze závažných důvodů ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř.

Došlo-li prokazatelně k bezúplatnému převedení pozemků v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily (§ 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.), nic nebránilo převodci požadovat za předmět převodu cenu vyšší, která by odpovídala i ceně pozemků.

Jestliže pachatel převezme tržbu restaurační provozovny od zaměstnance této provozovny s tím, že ji odevzdá na poště, ale ponechá si ji, naplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., a nikoli trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., přestože sám zaměstnancem provozovny není a nemá s jejím provozovatelem uzavřenou smlouvu o hmotné odpovědnosti.

Došlo-li v domě ve státním vlastnictví ke koupi bytů podle zákona č. 52/1966 Sb. (ve znění zákona č. 30/1978 Sb.) jen ohledně některého z bytů, stal se stát z uvedeného zákona vlastníkem zbývajících bytů v domě a mohl tyto byty převádět do vlastnictví fyzických osob.Pokud podle zákona č. 17/1991 Sb. přešly byly v obytných domech ze státu na obec, mohla obec tyto byty převést na fyzické osoby a nic nebrání ani tomu, aby tento prodávající prodal fyzické osobě i spoluvlastnický podíl pozemku, na němž dům stojí.

II. Jestliže byl zákon porušen tak, že odsuzujícím výrokem napadeného rozsudku za část skutku byla vytvořena překážka rei iudicatae ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., která brání tomu, aby pro zbylou část tohoto skutku (pokračujícího trestného činu) bylo možno vést proti obviněnému trestní stíhání, nebyl porušen zákon v neprospěch obviněného ve smyslu § 272 tr. ř. V řízeni o stížnosti pro porušení zákona, jejímž cílem je dosáhnout zrušení tohoto rozsudku a tak zajistit možnost stíhat obviněného pro celý skutek, může Nejvyšší soud České republiky vyhovět takovému návrhu, jen když byly dodrženy lhůty uvedené v citovaném ustanovení.