Rok 1996

Ve výroku usnesení o vzetí do vazby, které činí soudce, jemuž byl dodán zatčený obviněný (§ 69 tr. ř.), musí být citována ustanovení § 68, § 69 odst. 5 tr. ř. a ustanovení uvádějící příslušný vazební důvod, tedy § 67 písm. a), b) nebo c) tr. ř.

O odvolání proti rozhodnutí Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu (§ 43 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb.) rozhoduje Nejvyšší soud s použitím ustanovení § 250l až § 250s občanského soudního řádu (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 62/1996 Sb.).

Podjatost (§ 20 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb.) je v podstatě subjektivním vztahem (pocitem) kontrolujícího k předmětu kontroly nebo ke kontrolovaným osobám. Podjatost nemůže si posuzovat kontrolující sám, ale má povinnost oznámit činitelům uvedeným v § 20 odst. 2 téhož zákona skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat jeho podjatosti. K dovědění se o této skutečnosti může dojít i v průběhu prováděného kontrolního úkolu, a to i po té, když už na základě jiné skutečnosti bylo již dříve o podjatosti kontrolujícího rozhodnuto záporně.

Podání návrhu kontrolujícího na zahájení občanského soudního řízení proti kontrolované osobě je skutečností, jež by mohla nasvědčovat podjatosti kontrolujícího vůči kontrolované osobě.

Pod pojem kontrolované osoby (§ 20 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb.) je nutno u kontrolované právnické osoby zahrnout i statutární orgán této právnické osoby (např. rezortního ministra, jde-li o kontrolu prováděnou u jím vedeného ministerstva).

Důkazem podle trestního řádu je výpověď svědka o okolnostech, jež mají být v řízení zjištěny a jež svědek vnímal svými smysly. Ze svědecké výpovědi mají důkazní význam jen zprávy o skutečnostech, nikoli jejich hodnocení svědkem.

Vylákaný písemný závazek ke spolupráci s bývalou Státní bezpečností, přičemž by získání fyzické osoby ke spolupráci bylo buď zcela fingováno anebo zmanipulováno takovým způsobem, že tu nedošlo úmyslně ani z nedbalosti k převzetí závazku ke spolupráci, nelze posuzovat jako důvod k oprávněnému zaevidování této fyzické osoby jako získaného spolupracovníka Státní bezpečnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 451/1991 Sb.

Místem spáchání trestného činu, který byl spáchán naplněním více alternativních znaků jeho skutkové podstaty, je každé místo, kde došlo ze strany pachatele k jednání naplňujícímu kterýkoli z nich. Pořadí, v němž jsou tyto alternativní znaky trestného činu uvedeny v ustanovení zvláštní části trestního zákona, nemá žádný význam pro určení místa spáchání činu a tedy ani pro určení místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 1 tr. ř.

Povinnost zaplatit pokutu za způsobené poškození, ohrožení a škodlivé narušení zařízení jednotné telekomunikační sítě je odpovědností za správní delikt podle ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů ¹⁾ , zejména zákona č. 150/1992 Sb.

Ve smyslu citovaného ustanovení jsou předpoklady odpovědnosti za uvedený správní delikt protiprávní jednání, újma spočívající v poškození, ohrožení a škodlivém narušení zařízení a příčinná souvislost mezi tímto protiprávním jednáním a touto újmou. Subjektem této odpovědnosti může být pouze fyzická nebo právnická osoba, která uvedenou újmu způsobí při své podnikatelské činnosti.

Tato správněprávní odpovědnost vzniká nezávisle na případné odpovědnosti za škodu, jejíž předpoklady se řídí normami občanského, popřípadě obchodního práva.

---

¹⁾ Viz zákony č. 150/1992 Sb. a č. 253/1994 Sb.

Odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. není vyloučena samotnou okolností, že obviněný nevěděl, kde se nachází osoba, které měl platit výživné, jestliže se nesnažil místo jejího pobytu dostupnými prostředky zjistit. Plnění zákonné vyživovací povinnosti totiž nespočívá jen v samotném placení výživného, ale i v tom, že osoba, která je povinna výživné platit, si v takovém případě z vlastní iniciativy zjistí, kde se zdržuje osoba, které má být výživné placeno, pokud je vzhledem k okolnostem toto zjištění pro povinnou osobu dostupné.