Rok 1996

Lhůta stanovená k tomu, aby byl u soudu podán opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu (tedy i rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o nároku na důchod), je lhůtou procesní (lhůtou stanovenou předpisem upravujícím soudní řízení). Proto se na tuto lhůtu vztahuje i ustanovení § 57 o.s.ř. o počítání běhu procesních lhůt.

Jestliže soud vrátí státnímu zástupci k došetření věc, která byla podle § 25 tr. ř. tomuto soudu přikázána při současném odnětí jinému soudu, a jestliže státní zástupce v téže věci podá novou obžalobu, nemá předcházející rozhodnutí o odnětí a přikázání věci význam pro posouzení příslušnosti soudu k řízení o nově podané obžalobě. I v takovém případě se příslušnost soudu řídí ustanoveními § 16 až § 22 tr. ř.

Podle ustanovení § 250s o.s.ř. nejsou v oblasti správního soudnictví (kam patří i přezkumné řízení ve věcech důchodových) přípustné jiné opravné prostředky než odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že nelze napadnout návrhem na obnovu řízení rozhodnutí ve věcech důchodových. 1) 1) Srov. i rozhodnutí uveřejněné pod č. 3/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K výkladu znaků trestných činů vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272d tr. zák.:Jednotlivé doby opakovaného nepovoleného opuštění místa výkonu civilní služby nebo opakovaného nepovoleného zdržování mimo místo výkonu civilní služby nelze sčítat při hodnocení, zda jsou naplněny odpovídající znaky uvedené v ustanoveních § 272d odst. 1 a § 272d odst. 2 tr. zák. Při opětovném vyhýbání se výkonu civilní služby zákonem předpokládaným způsobem proto půjde o samostatné trestné činy, tedy o opakování trestného činu vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272d tr. zák.

I když nárok na dávku zanikl, pokračuje její výplata až do doby, kdy se stane vykonatelným rozhodnutím o odnětí této dávky. Dávka náleží v dosavadní výši až do dne předcházejícího dni její nejbližší výplaty, která následuje po dni doručení rozhodnutí o odnětí této dávky.

K vymezení předmětu a rozsahu činnosti, jejíž výkon je zakazován ve smyslu § 50 odst. 1 tr. zák., při uložení trestu zákazu činnosti podle § 49 odst. 1 tr. zák. pachateli trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., kterého se dopustil v souvislosti s podnikáním.

Zákon č. 39/1993 Sb. zakládá v ustanoveních § 2 a 3 kompetenci okresních úřadů k zahájení jednak řízení o uložení pokuty ( § 2), zahajovaného z moci úřední, a jednak řízení o uložení povinnosti složit kauci ( § 3), zahajované na návrh oprávněné osoby. V řízení o uložení pokuty je účastníkem jen fyzická osoba, o jejíchž povinnostech se v řízení rozhoduje, tedy ten, jemuž má být pokuta uložena. Oprávněná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb. má v tomto řízení postavení oznamovatele nebo svědka, ale není účastníkem řízení o uložení pokuty. V řízení o uložení povinnosti složit kauci je oprávněná osoba (ve smyslu ustanovení zákona č. 229/1991 Sb.) účastníkem řízení (srov. § 14 zákona č. 71/1967 Sb.). Žalobu podle ustanovení § 247 a násl. o. s. ř. může podat jen ten, kdo byl správním rozhodnutím zkrácen na svých právech, nikoli jen na svém zájmu