Rok 1995

Je-li vykonávaným rozhodnutím stanovena platební povinnost několika povinným (např. dlužníku a ručiteli) k zaplacení celého dluhu s tím, že plněním jednoho z těchto povinných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, lze nařídit soudní výkon rozhodnutí proti jednomu z nich pro celou pohledávku.

I. Jestliže státní zástupce v přípravném řízení zajistí majetek obviněného podle § 347 odst. 1 tr. ř. a jestliže proti takovému usnesení je podána stížnost, rozhoduje o ní soud, jehož příslušnost vyplývá z ustanovení § 146a tr. ř. Pro určení příslušnosti v takovém případě nemá význam ustanovení § 26 tr. ř. (srov. č. 14/1995 Sb. rozh. tr.).

Vládní nařízení č. 15/1459 Sb. (uváděné v § 1 zákona č. 403/1990 Sb.) umožňovalo odnětí věcí fyzickým osobám nebo soukromým právnickým osobám a jejich přechod (popřípadě smluvní převod věci těmito osobami) nejen do státního vlastnictví, ale i do družstevního vlastnictví.Ustanovení § 1 ve spojení s § 2 a násl. zákona č. 403/1990 Sb. proto umožňuje vydání i těch věcí, které v rozhodné době (od 25. 2.1948 do 1. 1. 1990) přešly (nebo byly převedeny) na družstevní organizace způsobem stanoveným v zákoně č. 403/1990 Sb.

Ve výroku usnesení o návrhu státního zástupce na rozhodnutí o přípustnosti vydání do ciziny podle § 380 odst. 1 tr. ř. soud musí popsat skutek, pro který má být určitá osoba vydána tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Nestačí uvést zákonné pojmenování trestného činu a příslušná právní ustanovení uvedená v žádosti cizího státu o vydání. To se týká i případu, kdy soud rozhodne, že vydání je zčásti přípustné a zčásti nepřípustné. Ta část, ve které soud rozhodne, že vydání je nepřípustné, musí být také ve výroku usnesení jednoznačně vymezena popisem příslušných skutkových okolností.

Žalobou proti správnímu rozhodnutí ( § 247 a násl. o.s.ř.) se nelze domáhat přezkoumání rozhodnutí, které bylo v době před účinností zákona č. 65/1952 Sb. předmětem neskončeného řízení před bývalým Nejvyšším správním soudem. Neumožňuje to ani čl. III bod 4 písm. a) a b) zákona č. 519/1991 Sb.

V případě mezinárodní spolupráce podle článku 31 odst. 1, 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci (č. 209/1993 Sb.), kdy má být na území České republiky vykonán trest odnětí svobody uložený občanu České republiky rozsudkem soudu na území Slovenské republiky a odsouzený se v době žádosti o předání k výkonu trestu již nachází na území České republiky, musí být z jeho vyjádření souhlasu s tímto postupem ve smyslu článku 3 odst. 1 písm. d) a článku 7 štrasburské Úmluvy o předávání odsouzených osob (č. 553/1992 Sb.) patrno, že si je vědom i skutečnosti, že nemůže být vydán k výkonu trestu do ciziny.

Podmínkou pro rozhodnutí o nárocích ze směnek a šeků je řádný návrh na zahájení řízení podle ustanovení § 74 o. s. ř. Podmínky uvedené v § 175 odst. 1 o. s. ř., tj. předložení prvopisu směnky nebo šeku a případně dalších listin a návrh na vydání směnečného nebo šekového platebního rozkazu, nejsou náležitostmi návrhu, ale předpokladem pro rozhodnutí ve věci formou směnečného nebo šekového platebního rozkazu. Jsou-li nároky ze směnky nebo šeku uplatněny řádným návrhem podle ustanovení § 79 o. s. ř., ale nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí v rozkazním řízení, postupuje soud podle poslední věty ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. a nařídí jednání. Pro nepředložení platné a pravé směnky nebo šeku, případně dalších listin, k návrhu na zahájení řízení nelze řízení zastavit, a to ani podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., ani podle ustanovení § 104 o. s. ř.