Rok 1995

Předpokladem odškodnění v oblasti důchodového zabezpečení podle ustanovení § 25 odst. 1 a 7 zákona č. 119/1990 Sb. je to, že poškozený byl zcela nebo zčásti zproštěn obžaloby, nebo že byl odsuzující rozsudek zčásti zrušen. Míru účasti odsouzeného na rehabilitaci stanoví soud v trestním řízení soudním. Soudu, který přezkoumává rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení podle ustanovení § 244 a násl. o. s. ř. , nenáleží posouzení otázky stanovení přiměřeného trestu za trestný čin nepodléhající rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb., a to ani jako posouzení předběžné otázky.

Závažnou vadou přípravného řízení odůvodňující vrácení věci státnímu zástupci k došetření po předběžném projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. je porušení práva obviněného na obhajobu ( § 2 odst. 13 tr. ř.) spočívající v tom, že vyšetřovatel neupozornil obhájce obviněného na možnost prostudovat vyšetřovací spis a učinit návrh na doplněni vyšetřování ( § 166 odst. 1 tr. ř.).

Jde-li v soudním řízení o přezkoumání rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o požadavek navrhovatele, aby mu byla uznána další doba zaměstnání II. pracovní kategorie v rozmezí celkového trvání odpracované doby (např. od roku 1931), je nesprávné hodnotit jako nadbytečnou potřebu zjišťování charakteru navrhovatelova zaměstnání v době předválečné a v době krátce po skončení války. Byla-li v předchozím rozhodnutí soudu řešena jen otázka, zda určitou dobu výkonu práce u navrhovatele (např. z období 1935 až 1945) lze pokládat za dobu zaměstnání v pracovním poměru (který zakládal účast na nemocenském pojištění), nebyla tím ještě vyřešena otázka započtení této doby jako zaměstnání II. pracovní kategorie.

Je-li třeba vyšetřit duševní stav svědka ( § 118 tr. ř.), postačí zásadně přibrání jednoho znalce - psychiatra.

Nárok na invalidní zaopatřovací požitky podle ustanovení zákona č. 164/1946 Sb. nebyl podmíněn existencí invalidity, nýbrž ztrátou nebo snížením výdělečné schopnosti. Poživatel invalidních zaopatřovacích požitků splňoval podmínky pro zařazení do I. skupiny účastníků odboje, byl-li mu tento důchod před 1.1.1957 přiznán pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %, takže od 1.1.1957 se tyto invalidní zaopatřovací požitky považují za invalidní důchod za dalšího předpokladu, že invalidita vznikla uvedeným kvalifikovaným způsobem a trvala, byť i jen v rozsahu částečné invalidity, až do vzniku nároku na důchod.

Trest vyhoštění z území České republiky ( § 57 tr. zák.) je možno uložit pachateli, který je v době rozhodování soudu občanem Slovenské republiky, i když v době spáchání trestného činu byl československým občanem, kterému by takový trest nemohl být uložen.

Otázka podstatného poklesu výdělku je otázkou právní, kterou soud může na základě bezpečně zjištěných skutkových okolností posoudit odchylně od údajů uvedených v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Zjistí-li soud při přezkoumávání rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení, jímž byl odňat částečný invalidní důchod, že došlo k podstatnému poklesu výdělku, je dán i právní závěr o tom, že nárok na tento důchod trvá bez přerušení od jeho odnětí, trvá-li také nadále nepříznivý zdravotní stav poživatele důchodu. Orgán sociálního zabezpečení je tu povinen obnovit výplatu částečného invalidního důchodu ode dne, kdy došlo k jeho odnětí.